• Recenze 30.03.2012 7,915 Comments

    Podle plakátu to vypadá, že Pennova kariéra uvadá a on se musí smířit i s rolí bizarního rockera s parukou na hlavě a nalíčeným obličejem. Opak je ale pravdou.

    Cheyenne je vyhaslou hvězdou , která žije se svou manželkou v irském Dublinu. Zdá se, že pouze bezvýznamně přežívá a na svém unaveném obličeji zahaleném vrstvou make-upu nechává po celý den neměnný ztrápený výraz. Když k němu nečekaně dorazí zpráva, že jeho otec, s kterým 30 let nemluvil, umírá a chce mu předat poselství, po dlouhé době se vrací do rodné Ameriky. Kvůli jeho strachu z létání se ale dostaví pozdě a otec během jeho nepřítomnosti naneštěstí již umřel. Z nebožtíkova zápisníku, ale přeci jenom dostává slíbený úkol. Najít bývalého osvětimského koncentračního dozorce, po němž jeho otec pátral polovinu života. Cheyenne tedy začíná téměř nemožnou misi napříč celou Amerikou.

    Roku 2008 na festivalu v Cannes, kterého se Penn účastnil jako porotce, se režisér Paolo Sorrentino představil filmem Božský. Seana jeho film uchvátil a když ho Sorrentino požádal o účast v jeho novém filmu, nemusel herce dlouho přemlouvat.

    Určitě mi nikdo nebude vymlouvat, že hlavním pilířem snímku je právě brilantní Sean Penn. Ostatní jsou tu pouze pro chvilkové spestření zážitku a je jedno či jde o držitele oscara (Frances McDormand) nebo neznámé tváře, k větším charakterizaci vedlejších postva tu nedochází a žádná z nic, možná s menší výjimkou ‘židovského lovce nacistů’ tu nedostává vetší šanci zazářit.

    Film prostě stojí a padá na výkonu a charisma Seana Penna. Ten je naštěstí standardně dokonalý a i když vypadá, jako by se měl každou vteřinou rozpadnout, díky němu filmovému hrdinovi držíte palce. Čím blíže je Cheyenne u svého cíle, tím více se film dostává do hloubky Pennova charakteru a stupňovitě zvyšuje jak napětí, tak atraktivitu prostředí. Režijně je tento aspekt zvládnut bezchybně a divákovu pozornost si tím snímek udržuje po celou dobu.

    Po hudební stránce Vás určitě zaujme skupina Talking Heads, jejíž hlavního představitele Davida Byrnea si ve filmu zahrál…sám David Byrne. Název jejich písně ‘This Must Be the Place’ vlastně posloužil k pojmenování snímku. Celkový soundtrack je velmi příjemný a v danou chvíli vhodný, ale patří mezi takové skladby, které si nejspíše do iPodu nedáte.

    Tady to musí být je jeden z filmů, které rozdělují diváky na dvě skupiny. Ta první vyjde z kina nadšena a dotčena silným, emotivním zážitkem. Ta druhá si bude mnout oči a znuděně zívat. Něco jako u Stromu života, řekl bych, ve kterém hrál Penn také. Já osobně jsem se v polovině snímku začal sám převalovat a po očku sledovat hodinky, neboť mě pomalejší tempo filmu pomalu, ale jistě uspávalo. Pravděpodobně bych se tedy zařadil do skupiny s číslem dva. K mému hodnocení tedy přihlížejte s nadhledem a pokud jste fanoušky tichých, silných dramat ve stylu road movie minimálně si ho zdvojnásobte.

    Stručně : Prapodivná road movie s ještě bizarnějším hlavním hrdinnou, ke které si nenajde cestu každý.

    Hodnocení : 40%

    Tags: ,