• Byl chladný lednový večer a  nad městem se stahovala mračna. Derek vyšel z obchodu, rozbalil zakoupené cigarety a natáhl do sebe vůni nikotinu. Zavětřil a vydechl blahem. Pomalu se vydal ke staře vypadající chalupě.  Otevřel vrata a šouravým krokem dorazil ke dveřím. Vešel dovnitř a hodil kabát na zaprášený věšák. Přešel pokoj a usedl ke stolu, na kterémž stál psací stroj. Snažil se začít psát. Nic. Ani sebemenší náznak příběhu či zápletky. Zvedl se , znovu se oblékl a vydal se ven za možnou inspirací. Prošel okolo kašny na náměstí a usedl na ledovou lavičku. Jeho oči kmitaly všude možně doufajíc v jakoukoli akci. Znovu vytáhl krabičku a promrzlými prsty uchopil konec cigarety. V kapse nahmatal stříbrný zapalovač a škrtl jím. Vydechl kolečko kouře, zaklonil hlavu a zadíval se na zatahující se šedočernou oblohu. Asi by usnul, kdyby na něj po chvíli nezačaly padat studené vločky. Začalo sněžit. Neohrabaně se zvedl a zamířil domů

    Příští den začal jako obvykle. Budíček okolo osmé, ranní káva a cigareta, usednutí za psací stůl. Snahu o napsání prvního slova, ale přerušila nečekaná návštěva přítele Marka. Neznali se tolik, pár pozdravů a prohozených slov, proto Derek vůbec nevěděl, co tu dělá. Mark byl zpocený a udýchaný. Vrazil do pokoje a zabouchl za sebou dveře. Derek zpozorněl, když zjistil, že si drží ruku na krvácející ráně.  Mark spadl na zem, ale s menší pomocí se vydrápal na křeslo. Derek běžel pro vodu a obvazy. „Jsi v pohodě?“, zeptal se, ale více ho zajímalo, co se vůbec stalo. „Nevypadá to dobře, co?“ , vysoukal ze sebe Mark, „Neměl jsem kam jinam jít, promiň. Jdou po mě nějaký chlápci. Asi jsem viděl to, co jsem neměl.“ „Co se stalo?“, konečně se zeptal Derek. „Šel jsem okolo obchodu, hleděl jsem si svýho, ale najednou jsem zahlídl partu chlapů. Bylo jich asi šest a jednomu z nich se zapáskem dost jasně rýsovala bouchačka. Bylo vidět, že ten veprostřed tam není dobrovolně a že asi udělal něco, za co bude pykat.“ „Počkej, chceš říct?““, vyhrkl ze sebe Derek a tisknul obvaz na ránu. „Byla to blbost, ale sledoval jsem je. Víš moc dobře, že se s Lori v posledních měsících jen tak tak držíme nad vodou a řek jsem si, že kdybych vyfotil něco zajímavýho ,tak by z toho něco mohlo kápnout. Chápeš, třeba od novin.“ Derek nevěděl, kdo je Lori, ale předpokládal, že Markova žena. Odkryl zkrvácený obvaz a s odporem se zadíval na střelnou ránu, z které nepřestávala téct krev. Nebyla to hluboká rána, ale stále to bylo vážnější zranění, která Markovi způsobovala velké bolesti.„Měl bych tě dovést do nemocnice!“, došlo Derekovi a natahoval se pro telefon. „Na to jsem taky myslel, ale pak jsem si uvědomil, že by mě nejspíš vystopovali podle záznamu pacienta,“ řekl a podíval se na Dereka, po chvíli dodal „jen mi ještě dones jeden obvaz a kleště, prosím.“ Derek poslechl. Hbitě doběhl do koupelny a vzal poslední obvaz, poté skočil do sklepa a sebral co možná nejčistší kleště. Dobře věděl, co se Mark chystá udělat. Podal oba nástroje Markovi a doufal, že nebude muset pomáhat. Mark si do pusy strčil tužku, jež ležela na nočním stolku vedle křesla a zakousl se do ní. Pevně uchopil kleště a zoufale se jimi snažil vylovit kulku. Slzy mu vlezly do očí a jeho úpění sílilo. Po několika marných pokusech se mu konečně zadařilo. V sevření kleští se blýskala malá zakrvácená kulka…..

    Docela by mě zajímaly názory, jestli má smysl pokračovat či co zlepšit. Budu rád za každou kritiku, děkuji.

    Tags: ,