• Recenze 08.05.2012 Comments Off

    Johnny Depp je tak trochu nevyzpytatelná osoba, ale jestli se u něj můžete na něco spolehnout, tak je to spolupráce s režisérem Timem Burtonem. Vtipně to, na předávání letošních Zlatých Glóbů, shrnul komik Ricky Gervais, který Deppa uvedl jako ‘chlapa, jež si oblékne doslova vše, co mu Burton přikáže’. Poslední společný snímek s názvem Alenka v říši divů spadal do té slabší skupiny a tak se podívejme jestli jim Temné stíny pomohou se znovu hrdě postavit na nohy.

    Historie Temných stínů je dosti rozsáhlá. Televizní seriál se vysílal již v šedesátých letech minulého století a měl neuvěřitelných 1225 epizod. Po pětiletém nepřerušeném běhu na obrazovkách byla show ukončena a další 12- ti dílné zpracování rodiny Collinsových se objevilo až roku 1991. V těchto lepších telenovelách šlo především o navození děsivé atmosféry, ale přitom se tvůrci snažili zaměřit i na osobní vztahy příbuzných. Tim Burton vzal celou záležitost trošku jinak. Vypustil totiž prvek hororu a z Collinsových vytvořil komedii.

    Roku 1752, když byl Barnabas Collins ještě malým chlapcem, dorazila jeho rodina na lodi do Ameriky. Za pouhé dvě dekády dokázala tato rodinka vybudovat město Collinsport. Bohužel, kvůli nehodě rodičů se, již dospělý, Barnabas stává majitelem jejich výdělečného podniku. Po nezávázném špásování se zástupem žen, mezi nimiž je i jeho služka Angelique Bouchard, se ale trochu srovná a chce se oženit. Co Barnabus neví, je ale skutečnost, že Angelique je čarodějnice a  že ukončení jejich vztahu jí zlomilo srdce.  Angelique Barnabase prokleje a promění ho v upíra, kterého nechá pohřbít zaživa. O dvě stě let,když se Barnabas konečně dostane na svobodu, ho čeká velké překvapení. Za ta léta v rakvi se toho mnoho změnilo a panství Collinwood je v obrovské ztrátě. A proto se rozhodne navrátit mu jeho padlou slávu.

    Temné stíny jsou krásnou ukázkou vítězství formy nad obsahem. Vizuálně je vše vypipláno so nejmenšího detailu, od Collinsportu až po plakát v Carolyně pokoji. Výprava i hudba jsou skvěle promyšlené, ale dějově příběh nenabízí nic nového pod sluncem a divák se, i pod palbou nespočtu vtipů, pomalu začíná nudit. Ony, ne pokaždé vydařené vtipy, také určitě fungují lépe v přátelské atmosféře ostatních návštěvníků kina, než-li u doma u menší obrazovky.

    Samotnou kapitolou je poté bezchybná hudba vrchního Burtonova skladatele Dannyho Elfmana, která dokáže jakoukoli scénu svými tóny naplnit silnými emocemi. O zkušenostech režiséra, jež natočil kulty jako Ospalou díru nebo Velkou rybu, se tu rozepisovat nebudu, po více než čtyřiceti letech praxe jsou totiž už na naprostém vrcholu. Filmu dost přidávají CGI efekty i když v poslední třetině je jich určitě až přehršle.

    Dalším velkým plusem je velmi povedený casting. Na to, že Burton skoro v každém svém snímku uvolní nějákou tu menší roličku pro svoji manželku, jsem si již zvykl a upřímně, mi to vůbec nevadí. Helena Bonham Carter tu vůbec ostudu nedělá a o její herecké schopnosti strach nemám, navíc po tolika společných filmech už mají s Johnnym na place vždy tu potěšující chemii. Nicméně nikdo ze zúčastněných neodvádí výkon, který by sahal pod jejich standart. Depp je jistota, ale překvapila Chloë  ’hit-girl’ Mortez, které role puberťácké fifleny padla jako ulitá (možná, že člověk tento charakter ocení až tehdy, když mu vedle jeho pokoje sídlí stejně stará a stejně protivná sestra).

    Aby jsme to shrnuli. Temné stíny nejsou nejhorším režisérovým dílem, ale jsou prostě ‘jen’ lepším průměrem, kde si řeknete, že zrovna velikán jako Burton, má na víc. Vypadá to jako by se Tim vykašlal na svůj styl a jel prostě jen podle šablon studia. Nepostrádají jeho určitou extravaganci, ale jeho fanoušci určitě nebudou stoprocentně spokojeni. Sám jsem docela rád, že jsem byl na předpremiéře a nemusel jsem platit přes deset pětek za vstupenku do kina.

    Hodnocení : 60%

    P.S.: Být já Barnabusem, tak se vykašlu na tu služku a  rychlostí světla pádím za 3x tak sexy Evou Green.

    P.P.S.: Již osspolupráce Deppa a Burtona

    Tags: , , , , , , ,

  • Recenze 08.03.2012 2,421 Comments

    Nejnovější film od Walta Disneyho spolkl 250 miliónů dolarů (!), což je dokonce více nežli zmíněný Avatar. A přesto vsází na předvídatelný děj, režiséra, který nikdy netočil hraný film a ono “magické” (mnou pohrdavě odmítané) 3D.

    john-carter-poster

    John Carter je bohatý mládenec, který by si v 19. století, ve kterém příběh začíná, mohl žít jako prase v žitě.  Jednoho dne si nechá poslat pro doktora, ale ještě před jeho příjezdem umírá. Tím ovšem nic nekončí, ba naopak. Veškerý svůj majetek zanechává synovci Edgarovi mimo jiné i se záhadným deníkem. Když Edgar deník otevře, tak se společně s ním vracíme 13 let zpět na začátek, kdy byl Carter ještě méně než chudým hledačem zlata. Po útěku z cely dočasného zadržení se Carter dostává do jeskyně, kde narazí na tajemného strážce, jemuž sebere teleportér, kterým se mrknutím oka dostane na Mars. Tím začíná neskutečný příběh pozemšťana, jež je jediný kdo může tuto rudou planetu zachránit před jistým koncem.

    Režie se ujal Andrew Stanton, jež byl doposud zodpovědný pouze za animované snímky (Hledá se Nemo, VALL-I) a vzhledem k tomu, že toto je jeho hraný debut se s tímto megaprojektem vypořádal neobvykle slušně (i jeho kolega Brad Bird, který byl donedávna také pouze animátorem nás před třemi měsíci mile překvapil čtvrtým pokračováním Mission Impossible). Většina věcí šlape, tak jak má a ani odrazující 137 minutová stopáž se nezdá býti tak dlouhá.

    Největším trnem v oku je tu bohužel samotný scénář, který je adaptací sci-fi románu od slavného spisovatele  Edgara Rice Burroughse (ze všeho např. Tarzan). Slibný a zábavný začátek ihned zaujme a místy i pobaví, ale snímek postupně trošku ztrácí dech a zásobuje nás především pořád dokola omletými frázemi plnými trapného udobřování a nevýznamných dialogů. Nebýt nádherné krajiny a zajímavé kamery po chvíli by jste se začali nudit a neustále kontrolovali hodinky.

    Dalšího bludišťáka strhávám za zklamání v podobě souboje v aréně (viz. úvodní obrázek), na který jsem se velmi těšil. Potenciál tohoto zápasu byl naprosto roztříštěn ohranými klišé a celá scéna, která navíc trvá asi je 3 minuty, je celkově bez jakékoli atmosféry. Kdybych kopal dál, určitě bych našel i další nedostatky a chyby (např. Carter celou dobu nejí ani nepije a když už je u jezera, tak si jen namočí ruce ; režisér využívá gravitaci Marsu jen a pouze když se mu hodí a poté pouze doufá, že na ni divák jaksi pozapomněl).

    Obsazení hlavního hrdiny Taylorem Kitschem nebylo špatnou volbou, ale zdá se mi, že studio už prostě nechtělo plýtvat více peněz než by muselo a možná, že si ani nemohlo dovolit hvězdu prvního (no, ani druhého) kalibru. Taylor hraje dobře, určitě nějáké to charisma má a nejspíše se po Johnu Carterovi vyhoupne do vyšších tříd, ale podle mého názoru se tam nezdrží na moc dlouho. Marku Strongovi záporáci bez výjimek sluší a jako tajemný ‘thern’ je skvělý. Přiznám se, že Williama Dafoeho jsem podle hlasu nepoznal a stejně se v nevyhnutelném dabingu ztratí úplně. V širším obsazení poté zaujme snad už jen na pohled sympatický James Purefoy alias ‘Kantos Kan’.

    John Carter není typickým blockbusterem . Velké epické bitvy se nekonají a konečná válečná scéna funguje tak, že si v jejím průběhu stačí všichni ještě popovídat.  Nicméně technická zdatnost režiséra, nádherné scenérie, skvělá výprava (ať už ta ze Země nebo na Marsu), všudypřítomný prach a velmi povedený konec snímku přispívají značnou mírou.

    Stručně : Průměrný divácký zážitek okořeněný dávkou efektů s povedeným, ale nevyužitým a zbytečným třetím rozměrem.

    Hodnocení : 50%



    Tags: , , , , , , , , , ,