• Recenze 12.07.2012 3,107 Comments

    I přes to, že Raimiho pavoučí trilogie je ještě pořád poměrně mladou záležitostí, se studio rozhodlo Spider-mana zrestartovat a natočit celý příběh znovu. Nový Spidey to neměl lehké, ale svými trailery vzbuzoval pořád větší a větší zvědavost a nakonec  zaslouženě přistál v TOPce nejočekávanějších filmů roku. Za kameru usedl Marc Webb, který příjemně překvapil romanticky ne-romantickou komedií 500 dní se Summer a do role titulního hrdiny byl usazen sympaťák Andrew Garfield. Většina z Vás příběh pravděpodobně zná, ale pro ty, kdo neví…

    Peter Parker nepatří mezi ‘cool’ studenty. Jeho denním chlebem je ‘nevinná’ šikana a posměšky. Jeho rodiče za záhadných okolností zmizeli a on žije se svou tetou May a strýčkem Benem. Peterova mysl vědce ho zavede až do přísně střežené laboratoře Dr. Curta Connorse, kde ho díky jeho nepozornosti, kousne ozářený pavouk. Dalšího rána se probouzí se zvláštními schopnosti, které si sám neumí vysvětlit. Dokáže lézt po stěnách a najednou je obdařen neobvyklou sílou a reflexy. Svoje nově nabité dovednosti začne používat k boji proti zločinu a bezpráví. S velkou sílou, ale přichází velká zodpovědnost.

    Zapomeňte na Tobeyho, Andrew je ten správný Spider-man. Garfield si roli viditelně užívá a v jeho podání ani ta největší klišé nevyznívají tak lacině. Emma Stone je jako vždy k nakousnutí a mezi ní a Andrewem to pěkně jiskří. Záporák mohl být lepší  (mimochodem, pokud si dobře vzpomínám Connors byl černovlasý), ale v mládeži přístupném filmu se asi většího násilí a ‘temnoty’ nedočkáte (”Why so serious?”). Naštvaného šéfredaktora Jonaha Jamesona vystřídal nabroušený kapitán Stacy a místo Jamese Franca je tu namyšlený rváč Flash.

    Webb si jede svoje a (bohužel) nejlépe mu jdou právě romantické a komediální sekvence. Akční scény jsou natočeny také slušně, ale diváka ničím nenadchnou. Pochvalu si zaslouží i (opravdu) vtipné, ’sebeparodující’ momenty jako ‘hra na mobilu’ nebo ‘dům z čokolády’. Webb představuje Parkera jako naprosto obyčejného puberťáka, kterému do ruky padne takováto zodpovědnost a zvládá i scény, jež v ostatních filmech vyznívají více než směšně (první polibek, ”jsem na tebe hrdý”). Mimo jiné i cameo Stana Leea je tu bezkonkurenční. Muzika Jamese Horna pozvedává Spider-mana na vyšší úrověň a celkově dost pomáhá budovat atmosféru.

    I kdyby jsem chtěl, tak se nejpíše neubráním srovnáním Raimyho a Webbova Spider-mana. Raimy přišel s něčím neokoukaným, svěžím a novým. Webb v podstatě jen opisuje z jeho šablony a snaží se film obohatit svým stylem. I navzdory tomu, že Spideyho z roku 2002 jsem měl vždy moc rád, se hlavně díky Garfieldovi přikláním spíše k Spider-manovi novému. Webb slibuje velmi příjemný a navzdory všem pochybám určitě ne zbytečný restart celé série a já se opravdu těším na pokračování.

    Hodnocení : 80%

    P.S.: Plus za to, že některé scény z traileru ve filmu vůbec nejsou.

  • Recenze 24.06.2012 3,219 Comments

    Jasona Segela znáte nejlépe určitě díky jeho roli Marshalla v seriálu Jak jsem poznal Vaši matku. V zásadě se televizní nebo ‘ne-tak-známí’ herci uchýlejí k nezávislým snímkům, které mají nejen jejich fanouškům dokázat, že opravdu umí hrát a upevňují si tak svoji reputaci. Segel tímto snímkem svému herectví neuškodil, problémem je ale klišoidní ‘nedokončený’ scénář a ničím výjimečná režie.

    Film vypráví příběh třicetiletého Jeffa, který stále bydlí ve sklepě domu jeho matky. Pořád dokola sleduje Znamení a spoléhá na osud, který mu podle jeho názoru, nakonec ukáže cíl jeho života. Současně s ním sledujeme i epizodu života jeho staršího bratra, jež zrovna zažívá těžkou překážku v podobě hádek v manželství. Vše dovršuje tajný ctitel jejich matky. Tři osoby, tři příběhy, tři osudové okamžiky.

    Jeff, who lives at home je takovým typem filmu, jež si pustíte při nudném odpoledni a znovu se za ním neohlídnete. Nenabízí nic nového, nemá žádnou hlubší myšlenku (a i kdyby ano, tak je roztříštěna hromadou stupidních scén) a jediné, co si z něho odnesete jsou tradičně skvělé herecké výkony Sarandon a Segela. Helms je tu postava, která je nejenom napsaná, tak, že nemáte šanci s ní sympatizovat, ale je tu prostě navíc.

    Režie je průměrnou šablonou studenta FAMU a i když jsem dřívější filmy bratrů Duplassů neviděl, nehledám v jejich tvorbě snímek, který by stál za zmínku. Nenechte se překvapit nálepkou KOMEDIE v rámečku žánr, o vtipama nabitou jízdu se rozhodně nejedná.

    Takže, jestli chcete dlouhou chvílí nahradit dlouhou chvíli v podobě tohoto filmu, tak klidně, ale žádnou bombu nečekejte, jde čistě o horší drama, jež drží nad vodou jen Jason a Susan.

    Hodnocení : 40%

  • Recenze 07.06.2012 3,138 Comments

    Jeden z nejočekávanějších snímků letošního roku si o včerejší půlnoci odbyl svou premiéru. Navrácení režiséra Ridleyho Scotta ke stylu,  kterému pomáhal psát pravidla, ale nedopadlo přesně podle mých představ. 

    Příběh nás zavádí na konec 21. století, kde dva mladí vědci objeví ve skotských jeskyních malbu, která se až nápadně podobá nákresům z různých částí světa (a jiných časových dat). Malba, jim poslouží jako mapa k neznámé planetě, od které se očekává, že skrývá odpovědi na nejběžnější otázky lidského druhu. Tedy ‘jaký je náš důvod bytí’ a ‘odkud jsme se vzali’. Skupina 17 lidí vyráží v lodi jménem Prometheus na nejdůležitější expedici v historii lidstva.

    Hlavním problémem Promethea je, že se od něj očekává druhý Vetřelec. Musíme si uvědomit, že remaky, sequely a prequely slavných pecek z minulých let jen velmi, velmi, velmi vzácně dosáhnou kvality svých předchůdců. A i když minulý rok tento husarský kousek zvládlo třeba Zrození planety opic a rok předtím  třetí Toy Story, sága Vetřelce je, podle mého skromného názoru, naprosto rozdílný kalibr a jeho hutná atmosféra nepřestává děsit ani  po 30 letech. Berme tedy Promethea jako samostatný film a nepokoušejme se ho srovnávat s legendárním Vetřelcem.

    Ovšem kvalita Promethea nemá s odstavcem nahoře nic společného. Z epického sci-fi orgasmu, který se odehrává v první třetině filmu, se během několika sekund stává bezmyšlenkovitá řežba, jež místy připomíná nevydařený pokus o slasher, jehož stupidita vrcholí směšně ‘armageddonovým’ koncem.

    Technicky a efektivně propracovaná podívaná s neskutečně precizní režií a hlavně skvěle vybudovanými kulisami a úžasnými hereckými výkony (Fassbender!) totiž padá na jedné jediné věci. Scénáři. Ten mají na svědomí pánové, kteří stvořili propadáky jako Černá hodina nebo Kovbojové a vetřelci, a proto se upřímně není čemu divit. Nechápejte mě špatně, film nabízí řadu velmi slušných scén, které bych rád viděl znovu a první patnáctiminutovka je přímo geniální, ale závěr pokořuje hranici předvidatelnosti a hloupých klišé. Ta jsou sice podána s lehkou nadsázkou, ale zato můžou vděčit jen a jen Scottovi. Mimochodem, nechápu, jak někdo může na vesmírné lodi chodit v žabkách.

    Další zbytečnou chybou je neustálé přidávání nových a nevýznamných postav, které ve snímku neměli žádný hlubší význam (a díky tomu pak počet posádky určitě přesáhl uvedené číslo 17 osob). Hlavní protagonisté jsou, ale bez větších výhrad úžasní. Již zmíněný ‘android’ Fassbender podává tradičně famózní výkon a Theron s Rapace rozhodně nezaostávají. Guy Pearce nalíčený k nepoznání také potěší.

    Abych to shrnul, Prometheus rozhodně není špatným filmem, ale není takovou peckou, jakou by divák z upoutávek čekal. Nepostrádá akci ani mírnou děsivou atmosféru (i když lekačky moc nefungují) a v podstatě nemá hluché místo, přesto prostě nenabízí nic nového pod sluncem a mnohdy sází na otřelé fráze a ozkoušené scény.

    Radím tedy, abyste na Promethea šli s čistou hlavou, bez přílišných očekávání a vychutnali si tak sice nadprůměrný, ale přesto svůj potenciál nenaplňující film. Tohle byla nečekaná podpásovka. Ještě že máme jistotu v Nolanově Batmanovi.

    Hodnocení : 70%

    P.S.: Teď netuším, co s plakátem, který se zdarma rozdával při odchodu z kina.

    P.S.S.: Nevím čím to bylo, ale v polovině filmu jsem si vzpomněl na novou Věc a nemohl jsem tu ‘podobnost’ dostat z hlavy.

    SPOILEROVATÝ SPOILER : Pro zvědavce. Ano je tam vidět.

  • Recenze 03.06.2012 2,653 Comments

    Todd Phillips musí být strašnej pařmen. Vidím to tak, že ve stojce vypije galón piva a ještě to spláchne lahví Jamesona. Po dvou úletech ve Vegas a Bankogu, ale přesedlal na roli producenta a jeho nově produkovaný snímek tak vydařený není.

    Děj Projectu X se točí okolo tří looserů, z nichž jeden slaví sedmnácté narozeniny a shodou okolností má na víkend volný dům. Společně se rozhodnou uspořádat menší párty, která jim má zařídit popularitu a eventuálně jim zaručit nějákou tu povolnou středoškolačku. Po nakoupení potřebných  věcí, sehnání drog od pochybného dealera, zajištění dvanáctileté ochranky, upozornění sousedů o možnosti menšího hluku v nočních hodinách  a ujednání pravidel je již všechno zařízené. Oslava se ale vymkne kontrole a stává se z ní surová anarchie.

    Project X se tvářil jako neskutečně zábavná jednohubka, která by měla překročit hranici epiky a dát slovu ‚privát’ naprosto jiný význam. No, moc to nevyšlo a místo toho dostáváme pouze bezduchý snímek bez onoho magického kouzla, kterým oplývala předchozí ‚Pařba ve Vegas’.

    Tenhle námět prostě nefunguje, když jsou hlavními hrdiny naprosté nuly. Úplně něco jiného by bylo, pokud by protagonisti byli školní machři, kterým rodiče tu párty dovolí. Potom by scénář pořád tolik nestrádal a nemuseli bychom každých deset minut poslouchat nářek Thomase o tom, jak ho rodiče za tuhle pohromu zamordují. Samotná párty je skvělá, nabitá atmosférou, drogami, alkoholem a především sexy středoškolačkami, ale tyhle odbočky film neskutečně brzdí.

    Přesto když se překousáte úvodní bezduchou začáteční čtvrthodinkou, jež Vás provádí nesympatický ‚Costa’ coby moderátor a která tu vůbec nemusela být nastane konečně ona sick-party, kterou slibovali trailery. Ale…

    Postavy se chovají hrozně absurdně a nelogicky (sorry,ale když na vás leží polonahá holka, tak přece jen tak neodejdete) a pařbu kazí neustálý pokus o vložení do příběhu trochu té romantiky (i když okolo sebe má Thomas několik tuctů polonahých opilých slečen, pořád se snaží něco si začít s ‚nejkrásnější’ holkou na škole a když ji konečně dostane, tak bezmyšlenkovitě odejde). Herci jsou ucházející, ale nejlíp svou úlohu plní rozhodně opilé (ehm) sedmnáctky.

    Soundtrack spoléhá na několika vteřinové ukázky už ozkoušených rockových skladeb, které mají v určitých scénách trošku rozpumpovat adrenalin, ale takovýchto momentů je tu bohužel moc málo. Navíc nápad s ruční kamerou, kterou ovládá samotný ‚účastník’ oslavy se sem vůbec nehodí.  Posledním hřebíkem do rakve je ale neskutečně retardovaný a přehnaný konec, kterému korunu nasazuje hrozně nereálná reakce otce.

    Hodnocení : 50%

    P.S.: Nechápu, že 17letý kluk, který dostane od rodičů auto ještě nadává a všichni se mu za to posmívají. No Amerika, je Amerika.

    P.P.S.: Jimmy Kimmel je hroznej frajer.

  • Recenze 01.06.2012 2,612 Comments

    Kino Aero vždy přicházelo se zajímavými nápady a díky němu si i mladí filmoví fanoušci mohli vychutnat staré klasiky na velkém plátně se vším všudy. V červnu se do kinosálů Světozoru, Biooka a Aera  znovu podívají ‘zdigitalizování drsňáci’ v podobě Tonyho Montany v Zjizvené tváři, Rockyho v boxerské legendě a Blonďáka z Hodného, zlého a ošklivého. Právě na poslední snímek se v této krátké retro recenzi zaměřím.

    Je docela ironií, že zrovna ve westernovém žánru, který je typickým pro Ameriku, špičky dosáhl režisér italského původu. A Sergie Leone to nedokázal jen jednou, jeho ‘dolarová trilogie’ je totiž absolutním vrcholem veškeré western tvorby (milovníci Tenkrát na Západě stejného režiséra prominou) a rozhodně si své prvenství nenechá jen tak vyfouknout. K jeho filmům nepostradatelně patří i  bad-ass postoj vždy skvělého Clinta Eastwooda, který si ve svých mladších letech dokázal také vybudovat image čistě na charakterech ostřílených samotářů, kteří se umí ohánět nejen slovně, ale i setsakra rychle vytasenými kolty a také nezapomenutelná hudba Ennio Morriconeho, jejíž tóny se blíží k dokonalosti a dokážou neskutečně pomáhat vygradování atmosféry.

    Sága odstartovala roku 1964 spaghetti westernem s názvem Pro hrst dolarů, který i přes nedostatek financí, dokázal být úžasnou podívanou s neokoukanými tvářemi. Volně navazoval snímek Pro pár dolarů navíc, jež potvrdil, že první díl nebyl pouze náhoda a že tahle sestava v sobě něco má. Hodný, zlý a ošklivý sérii ukončil s největší parádou a kritici i diváci se vrtěli blahem.

    Děj je jednoduchý. Trojici nepřátel na život a na smrt spojuje tajemství o pokladu s obsahem 200 000 dolarů. Každý z nich k  němu, ale zná pouze část cesty. Pistolníci jsou nuceni spolupracovat a společně se dostat k penězům. Ovšem ani jeden z nich není ochoten hrát fér.

    Kouzlem tohoto snímku jsou dlouhé, napínavé scény beze slov, které diváka doslova zarazí do židle (první dialog ve filmu padne asi až po čtvrt hodině) a nechají ho téměř cítit chuť prachu v ústech. Sergio tyto záběry zvládá bravurně. Bez problémů spolupracuje s kamerou a skvěle vede herce.

    Ve scénáři fungují nejen perfektně napsané charaktery a nečekané zvraty, ale i odlehčující humor bez ostřejších výrazů (závěr!). Již zmíněná hudba dodává filmu svižnost a zvyšuje atraktivitu ‘zíracích’ scén před smrtelnými výstřeli (znovu, závěr!). Herci své role nehrají, oni je žijí. Clint Eastwood charisma může prodávat po tunách a ještě mu zbude na horší časy, jméno Lee Van Cleef už je s revolvery také spojeno oním magickým poutem a  Eli Wallach disponuje nejen komediálním talentem.

    I přes rozlehlou stopáž skoro tří hodin si snímek díky talentu režiséra udržuje pořád stejně hutnou atmosféru, která vyvrcholí v závěrečné přestřelce. Na ploše 161 minut se neobjeví scéna, kterou bych vypustil nebo zkrátil, všechno má svůj důvod a řád.

    Hodný, zlý a ošklivý je opravdu legendárním dílem, které by měl znát každý milovník správného westernu. V současné době se již nic podobného netočí a ani nadstandartní 3:10 Vlak do Yumy, jež spadá v moderní tvorbě tohoto žánru do nejvyšších kvalit, této klasice nesahá ani po kotníky. Za tohle se rozhodně zaplatit kilčo vyplatí.

    Hodnocení : 100%

    P.S. : “When you have to shoot, shoot. Don’t talk.”

  • Recenze 31.05.2012 5,684 Comments

    Lidé se dělí na dvě skupiny. V jedné jsou ti, kteří tento geniální snímek milují a v druhé ti, kteří jej ještě neviděli. Jestli čirou náhodou spadáte do skupiny č. 2, tak to jděte rychle napravit, ostatní můžou s čistým svědomím směle pokračovat ve čtení. V tomhle článku si daný snímek trochu rozebereme, a proto dopředu píšu, že bude obsahovat SPOILERY.

    ‘Historky z podsvětí’ jsou prostě klasikou, která nerezaví. Jedná se o film, kde má všechno svůj čas a místo a vše se řídí především Tarantinovými zálibami a nápady. Pomalu každá scéna obsahuje nějákou odbočku, popkulturní odkaz nebo narážku, která je režisérovi blízká (většina těchto znaků je pro zájemce vyjmenována dole pod článkem, některé jsou zasazeny přímo v textu). Vrcholem je poté záběr na vstup do restaurace U Mazaného králíčka, kde režisér na publikum vybalí takovou hromadu kulturních odkazů, že je dokáže dost těžko strávit najednou (to samé potom nabízí i náhled do Lanceova domu). Stejně jako Vincent divák pomalu očima projíždí po různě oblečené obsluze, dobově vybaveném interiéru či se zaposlouchává do stylové country muziky. Pro mě osobně je tato scéna jedna z těch vůbec nejlepších.

    Oproti Gaunerům, kde herci dokonce museli hrát ve svém vlastním oblečení, Pulp Fiction mělo docela slušný balík 8 miliónů dolarů, který na place zajistil kupu známých tváří (5 mega z toho šlo na výplatní pásky herců). Role Wolfa a Julese byly dokonce psány Keitelovi a Jacksonovi na tělo a o postavu Butche se, kromě výsledného Bruce Willise, rvali i Matt Dillon, Mickey Rourke nebo Sylvester Stallone.

    Scénář psal samotný Tarantino a je v něm znát jeho rukopis. Dlouhé dialogy, inteligentní hlášky, perfektně napsané charaktery, zajímavé zvraty (všimněte si, že pokaždé když je Travolta na záchodě, tak se stane něco zlého) a originální posloupnost děje, která dokáže ihned zaujmout a mnohdy i zmást a přitom je tak jednoduchá : nejdříve Vincent s Julesem navštíví partu nenechavců, která strejdovi Marsellusovi ukradla kufřík s pochybným obsahem, potom se Vincentovi úspěšně podaří vymalovat interiér auta vnitřkem Marvovi hlavy. Situace (kolem Bonnie) si žádá rychlé ukrytí vozu v nedalekém domě Julesova kamaráda Jimmieho. Na pomoc je přivolán pohodový Wolf, který již v osm ráno popíjí martini v na míru ušitém smokingu několik minut cesty autem od místa, kde se gangsteři schovávají. Problém je vyřešen a Vinc s Julesem jdou v novém oblečení na snídani, kterou se chystá vyloupit ‘ringo’ jménem Pumpkin s jeho společnicí Honey Bunny. Po výměně mouder oba ‘páry’ v klidu odcházejí. Vinc a Jules se ještě zastaví na slovíčko se svým šéfem a Vincent se stihne porafat s boxerem Butchem, který byl u Marselluse dohodnout fixlovaný zápas.

    Poté následuje scéna, kde Vincent bere Miu na steak k Mazanému králíčkovi. Díky společnému tanci a následné výhře v soutěži se po pár drincích zastaví u Mii doma. Vincent si odskočí a kvůli dlouhému rozhovoru se sebou samým nestihne včas Mie zabránit šňupnout si prvotřídní heroin od povaleče Lance, u kterého byl odpoledne nakupovat. Mia dávku neunese a Vinc je nucen ji dovézt do dealerova domu. S Lanceovou pomocí se ji podaří zachránit rychlým bodnutím adrenalinu (jedním, ne třemi) přímo do srdce. Po této akci jsou oba dva svázáni přísahou o mlčenlivosti a pokojně se rozloučí.

    Následuje den  boxerského utkání, kde Butch ‘omylem’ zabije svého protivníka namísto toho aby ”v pátém kole šel na prdel”. Celá gangsterská rodina má jediný úkol, Butche najít a zneškodnit. Butch je tou dobou, ale již v motelu se svou dívkou Fabienne a plánuje si klidný zbytek života někde na slunných ostrovech. Program mu ale naruší skutečnost, že Fabienne v jejich domě nechala zlaté hodinky, jež si Butchova rodina předává již několik generací. Kvůli tomu Butch nasedá do auta a vyráží zpět do svého bytu, kde na něj již čeká Vincent s Marsellusem. Bohužel, když Butch dorazí na místo určení, Vinc si zrovna vyprazdňuje střeva a Marselus je na cestě pro kávu. To vede k tomu, že Butch Vince pošle do věčných lovišť a Marseluse potká až když stojí s autem na chodníku pro chodce. Divoká honička skončí v obchodě vedeném Maynardem a Zedem, kteří si užívají sadomasochistické hrátky. Zatímco Marselus je znásilňován v Gimpově cimře, Butch hledá vhodnou zbraň na jeho záchranu. Akce proběhne bez problémů a Butchovi je odpuštěno jeho nedodržení slibu. Vrací se do motelového pokoje za Fabienne a odjíždí na Zedově Chopperu.

    I když příběh nezní extra zajímavě, Tarantino dokáže díky svému talentu a  jeho masivnímu intelektu (skoro 160 IQ) natočit efektně i dva chlápky v autě povídající si o názvech hamburgerů v jiných zemích. Skvělou kreativitu potvrzuje i užití záměrně falešných pozadí při jízdách v automobilech nebo zvolení neobvyklého soundtracku, který neobsahuje žádnou ústřední melodii (a i přes to, že se v něm nachází čistě rádiové hity, jde o jeden z těch nejlepších ‘OSTů’ vůbec).

    Film je perfektní ukázkou toho, že i bez obrovských explozí lze vytvořit svižný snímek, který diváka vtáhne do děje a funguje především díky promyšleným dialogům, pečlivé režii a špičkovým hereckým výkonům (vemte si, že ve filmu je asi jen pět akčně laděných scén a většina z nich se odehrává na ploše několika sekund) a to při dvou a půl hodinové stopáži.

    Velkým plusem je, že český dabing se v tomto případě velmi povedl. Není sice tak úderný jako skvělý originál, ale když náhodou přepnete kanál a na obrazovce vyskočí Ving Rhymes s hlasem Václava Vydry nebudete mít chuť přepnout zpět na zprávy (a to zrovna Vydra je že všech dabérů nejhorší).

    Menší odstavec bych chtěl věnovat i tajemnému objektu uvnitř kufříku. Samotná idea kufru s tím, že jeho obsah každého zbaví slov a divák přesto neví, co skrývá je otevřenou poklonou snímku Roberta Aldriche Kiss Me Deadly (Quentin přesto trvá na tom, že ho to napadlo dřív, než tento film viděl). Diskuze jsou plné různých teorií, co se v kufru nachází. A to jsou teorie zapřísáhlých fanoušků, kteří si nejenom všimnou, že v záběru, kde na Julese a Vince vyletí chlápek s ‘malým dělem’ v ruce, jsou kulky ve stěně vidět ještě před střelbou, ale zaregistrují i Vincentova záda v úvodní scéně. Nejoblíbenější názor (i když dost drtí celkový nádech reality celého filmu) je, že v kufříku Marsellusova duše. Tomu by odpovídal kód zámku 666 i náplast na Marsellusově krku (což ovšem bylo kvůli tomu, že Rhymes přišel na natáčení s jizvou, tak ji Quentin překryl náplastí). Jedná se ale pouze o spekulace, pravdu, pokuď vůbec nějaká je, se asi nedozvíme.

    Několik odkazů na Tarantina : (pocty filmům atd. by vystačili na štíhlou knížku, najdete je popřípadě na ČSFD v ‘zajímavostech’)

    • Butchovi hodinky jsou z Knoxvile, Tenesse, rodného místa Tarantina
    • Peněženka Bad MotherFucker je ve skutečnosti Quentinova
    • Nápis před vstupem do boxerské haly hlásá  “Vossler vs Martinez”. Což jsou dva Tarantinovi kamarádi, s kterými pracoval ve videopůjčovně. Stejně tak postava dealera Lance dostala jméno po šéfovi té samé videopůjčovny.
    • Postavy Julese a Vince jsou pojmenovány podle filmu Jules a Jim, který je Tarantinův oblíbený.
    • Znásilnění Marselluse je spojováno se snímkem Vysvobození, jež Quentin viděl v 7 letech.
    • Na zdech v Mazaném králíčkovi můžete vidět plakáty Tarantinových oblíbených “béčkových” filmů.
    • Tarantino do scénáře zasadil  narážku „čtvrtlibrák se sýrem“ po své návštěvě Evropy.
    • Všimněte si, že Tarantino používá ‘záběr z kufru auta’ snad v každém svém filmu.
    • Taneční parket v restauraci U Mazaného králíčka má tvar tachometru, tak jak to Quentin viděl ve filmech Speedway .

    Pulp Fiction je prostě klasikou a je v mém případě dalším dílem, spadajícím do složky filmů, které dokážu slovo do slova odrecitovat. A to jak v češtině, tak v anglickém originálu.

    Hodnocení : 110%

    Tags: , ,

  • Recenze 28.05.2012 4,786 Comments

    Jestli jste si při předminulém předávání prestižních Oscarů tak trochu lámali hlavu s tím, proč si Christian Bale jde pro své ocenění zarostlý jako bezdomovec, vězte, že to bylo právě z důvodu natáčení Flowers of War / v originále Jinling Shisan Chai.

    13. prosince 1937 dobila japonská kavalérie Nanking a začala důkladně vyhlazovat všechny čínské civilisty. V tu dobu se v městě nachází i hrobař se závislostí na alkoholu John (Bale), který má za úkol pohřbít kněze místního chrámu. Shodou okolností se ale ocitá v nepřátelské palbě a je nucen ukrýt se spolu s mladými děvčaty a skupinou žen z nedalekého nevěstince do kláštera. Poté, co se Japonci zmocní i kostela se rozhodne obléct si šat mrtvého kněze a pokusit se všechny zachránit.

    V první řadě byste asi měli vědět, že asijskou tvorbu prostě nemám rád, nebaví mě a hrozně se mi nelíbí jejich jazyk. Na Flowers of War jsem se, ale přesto těšil a již první trailer mi navodil to příjemné mrazení na zádech, které napovídalo, že by to tentokrát mohlo vyjít. Přítomnost mého oblíbence Balea pak byla již jen příjemným nadstandartem. No, neřekl bych, že jsem se úplně spletl, ale rozhodně z této, potenciálem nabité látky, šlo vytřískat více.

    Největším trnem v patě je, že příběh postrádá klíčovou postavu, s kterou by divák soucítil, kterou by litoval. Jedinou sympatickou osobou je v celém filmu charakter tradičně skvělého Balea. Ostatní herci si k divákovi nevybudují tak pevný vztah a nedokáží ty emoce, o které tu jde především, tak silně dolovat. Prostitutky si tu vylívají srdce a všechen ten křik a pláč, ve spojení s tím krákáním, jemuž říkají slova a u kterého nepoznáte jestli brečí nebo mluví, po chvilce začne  lézt na nervy.

    Nicméně scénář krásně vykrasluje Christianovu přeměnu z opilého vandráka na opravdového hrdinu, jež je ochoten pomoci nevinným dívkám i kdyby měl riskovat svůj vlastní život.

    Dalším problémem je přespříliš dlouhá stopáž. Snímek si nedokáže udržet tak silnou míru atmosféry a napětí dvě a půl hodiny v kuse. Film sice nabízí dvě excelentní akční scény, ale i to je málo. Ona úvodní čtvrthodinová válečná epizoda je natočena s detailní přesností a bezchybnou  vizuální  stránkou. Jednou z nejlepších scén celého filmu je poté odvážný voják snažící se odrážet celou četu Japonců a to zcela sám, pouze za pomoci vychytralých triků a momentů překvapení.

    Yimou Zhang má tyhle věci v malíku a režii netřeba nic vytýkat. Ani ty občasné zpomalovačky alá Max Payne nevyznívají tak kýčovitě jako jinde (známe to).

    Flowers of War je prakticky nejdražším filmem, kdy natočeným v Číně a ty peníze jsou tu opravdu vidět. Všechno se hroutí, všude se střílí, tanky explodují, granáty vyhazují budovy do vzduchu. Akční sekvence jsou díky precizní režii a dokonalé spoluprací kameramana s herci a prostorem na jedničku s hvězdičkou (podtrženou).

    Pochvalu si zaslouží i často opomínané masky. Zejména skvěle nalíčené prostitutky a vojáci.

    Navzdory tomu všemu, ale Jinling Shisan Chai zůstává pouze efektně natočenou ždímačkou emocí. Je to škoda, zrovna tohle téma by si zasloužilo lepší pojetí. Takhle Vám v hlavě zůstane tak maximálně vzpomínka na úžasného Balea a vynikající scénu s vojákem, jež se snaží uchránit kostel před bandou rozzuřených Japonců.

    Hodnocení : 65 %

    P.S.: Když se Japonka uprostřed války vydá přes celé město pro bezcenný šperk, nesmí se pak divit, když se najednou ocitne přivázaná k posteli ve společnosti několika vojáků.

    Tags: , ,

  • Recenze 25.05.2012 3,426 Comments

    Frank je zdrcený pokleslou zábavou a rádoby pořady, které do něj dennodenně hustí konzumní stanice. Štvou ho reality show, mentalita lidí, štve ho jeho neomalený soused, neohleduplní spolupracovníci, štve ho, že si říkáme civilizace, když se nechováme civilizovaně. Posledním hřebíkem do rakve je vyhazov z firmy, ve které působil 11 let a následná dialýza mozkového nádoru. Ještě tu noc se, nad chladnou modří jeho televizní obrazovky, rozhodne vzít do ruky svou starou zbraň, vyrazit do ulic a  bezmyšlenkovitě vraždit ty, kteří si to vysloveně zaslouží.

    Ať je základní premisa jakkoli podobná kultovnímu snímku Joela Schumachera Volný pád, samotný film vůbec nevyznívá jako jeho kopie. Scénář je krom hlavní pointy, která se později rozvíjí do větší hloubky, velmi odlišný a ani zapřisáhlého fanouška ‚originálu‘ určitě God Bless America neurazí.

    Tato zfilmovaná myšlenka snad každého diváka amerických soutěží je perfektní černou komedií s vedlejším posláním, které diváka donutí se nad sebou trochu zamyslet. Už věta hlavního hrdiny : ”Pokud není něco na obrazovce, tak si to nedokážete užít.”, je pravdivou myšlenkou ohledně mladé generace. Film skvěle spolupracuje s televizními pořady a přiznám se, že po první akci mi na tváři přistál upřímný úsměv a u srdce trošku zahřála znepokojující radost ze smrti sexy teenagerky (no, schválně, kdo z Vás někdy na MTV viděl Moje super úžasné 16tiny a těm rozmazleným spratkům nechtěl jednu vrazit hned poté, co začali řvát na rodiče, že jim místo Ferrari nadělili pouze BMW), který se při akčních scénách neustále vracel.

    Ony momenty, kde kulky lítají vzduchem patří k těm nejlepším právě kvůli tomu, že divák absolutně sdílí sympatie s Frankem a jeho mladou pomocnicí Roxy (i když někdy ty postavy, které jejich hněv odnesou, jsou až moc přehnané). Několik trhlin, i větších (náhlá prázdnota v parku, absence policie) se ve scénáři najde, ale díky sympatické dvojce těchto odlišných a přesto v mnoha věcech naprosto stejných individuí se ztrácí ve svižném ději a nespočtu dialogových bonbónů.

    Bohužel God Bless America patří do té skupiny filmů, které nemají moc silné propagační zázemí, takže si velké procento svých gagů a nejvydařenějších scén vyplýtvali již v traileru a i když snímek nabízí ještě hromadu dalších skvělých nápadů byla by škoda zkazit si několik dobrých vtipů zhlédnutím upoutávky. Jen menší upozornění.

    Ústřední dvojici to šlape a panuje mezi nimi zvláštní, podivná chemie. Oba představitelé předvádějí působivé výkony, které jim do budoucna určitě špatné jméno nedělají. Především Joel Murray jako znuděný padesátník si roli vyloženě užívá. Režisér Bobcat Goldthwait perfektně spolupracuje s kamerou a konečně si napravil reputaci po jeho třech neúspěšných úletech. Pochvalu si zaslouží i skvělý výběr neobvyklé muziky do konkrétních scén, která v divákovi dokáže perfektně namixovat pocity.

    /!Spoiler!/Menším problémem snímku, který vadí asi jen takovému šťouralovi, jako jsem já, je konec. Závěr, ve kterém se hlavní protagonisti paradoxně stanou tím, co se celý film snaží kritizovat. Povrchní podívanou, třpytící se ve světle reflektorů. /!Konec Spoileru!/

    Stručně a jednoduše, God Bless America toho má trošku z Volného pádu, malinko z Kick-Ass a trochu z Takových normálních zabijáků, což z něj dělá příjemnou podívanou pro otrkanější publikum, kterým nevadí pohled na muže střílejícího na mimino.

    Hodnocení : 80%

    P.S.: Konečně někdo řekl nahlas pravdu o Juno !

    Tags: , ,

  • Další adaptace populární knihy v poslední době trochu utichla a krčila se za virálními tahy Promethea a všudypřítomným očekáváním na ukončení trilogie o netopýřím muži. Svým trailerem, ale nabuzuje dojem, že je přeci jenom o co stát. Ukázka disponuje skvělou hudbou a perfektní výpravou. Klasický rukopis Luhrmanna.

    Po J.Edgarovi se DiCaprio znovu ‚vrací‘ na začátek minulého století a mám takový pocit, že zase uvidíme jeho herecký diktát (no, hrál on někdy špatně?). Ani Edgerton, Mulligan nebo Maguire po sobě nezanechávají špatný dojem. The Great Gatsby se rozhodně posouvá o několik příček výše na žebříčku očekávaných snímků.

    Hodnocení traileru : 80%

  • Tentokrát si vzala na mušku geniální seriál anglické stanice BBC Sherlock, který zobrazuje, jak by slavný detektiv pracoval v dnešním uspěchaném a technologicky vyspělém světě.

    (pouze UPDATE) V Anglii mají několik věcí, do kterých není radno šťourat. V tomto šuplíku, kde se nachází třeba i samotná královna, byste bezpochyby našli právě i onu literaturu Sira Arthura Conana Doyla. Příběhy o brilantním detektivu Sherlocku Holmesovi si tu leží už přes 120 let a Britové si na ně nenechají šáhnout. Proto, když se Marku Gatissovi a Stevenovi Moffatovi zjevila v hlavě myšlenka převést tuto postavu do 21. století, byla většina populace mírně vyděšena a výsledku se bála. Po zhlédnutí pilotního dílu, ale strach opadl a nahradilo ho čisté nadšení. Seriál byl inteligentní, vtipný, svižný. Mezi hlavními protagonisty fungovala nezaměnitelná chemie a vygradovaní atmosféry bylo režisérsky skvěle zvládnuto. Sherlock si našel své fanoušky a brzo se dostal i k nám.

    Proto jsou v posledních dnech nadšenci (mezi které se řadím i já) dost vystrašeni prvním videem amerického (ne)remaku. Nejenom, že Američani vzali premisu seriálu a jeho pointu převedení příběhu do 21. století, ale navíc do role armádního veterána, doktora, nejlepšího přítele Sherlocka Holmese, Johna H. Watsona dosadily ženskou postavu, kterou bude hrát Lucy Liu (Charlieho andílci).

    Roli samotného Sherlocka, v originálním seriálu hraného nenapodobitelným, charismatickým Benedictem Cumberbatchem, si v střihne Jonny Lee Miller (Dexter, Temné stíny). Inspektora detektiva Lestrada poté Aidan Quinn.

    Už jen teaser – video z natáčení divácké obavy nesnižuje a najde se tu i pár logických chyb. Například ‚opravdový‘  Sherlock Holmes by nikdy neřekl „Sometimes I hate it when I’m right.“ / „Někdy nesnáším, když mám pravdu.“, ale spíš by si z ostatních utahoval, jak to, že si toho nikdo nevšiml. To je, ale pouze můj názor, posuďte sami ve videu dole. KINOBOX

    Tags: , , ,