• Recenze 24.06.2012 3,219 Comments

    Jasona Segela znáte nejlépe určitě díky jeho roli Marshalla v seriálu Jak jsem poznal Vaši matku. V zásadě se televizní nebo ‘ne-tak-známí’ herci uchýlejí k nezávislým snímkům, které mají nejen jejich fanouškům dokázat, že opravdu umí hrát a upevňují si tak svoji reputaci. Segel tímto snímkem svému herectví neuškodil, problémem je ale klišoidní ‘nedokončený’ scénář a ničím výjimečná režie.

    Film vypráví příběh třicetiletého Jeffa, který stále bydlí ve sklepě domu jeho matky. Pořád dokola sleduje Znamení a spoléhá na osud, který mu podle jeho názoru, nakonec ukáže cíl jeho života. Současně s ním sledujeme i epizodu života jeho staršího bratra, jež zrovna zažívá těžkou překážku v podobě hádek v manželství. Vše dovršuje tajný ctitel jejich matky. Tři osoby, tři příběhy, tři osudové okamžiky.

    Jeff, who lives at home je takovým typem filmu, jež si pustíte při nudném odpoledni a znovu se za ním neohlídnete. Nenabízí nic nového, nemá žádnou hlubší myšlenku (a i kdyby ano, tak je roztříštěna hromadou stupidních scén) a jediné, co si z něho odnesete jsou tradičně skvělé herecké výkony Sarandon a Segela. Helms je tu postava, která je nejenom napsaná, tak, že nemáte šanci s ní sympatizovat, ale je tu prostě navíc.

    Režie je průměrnou šablonou studenta FAMU a i když jsem dřívější filmy bratrů Duplassů neviděl, nehledám v jejich tvorbě snímek, který by stál za zmínku. Nenechte se překvapit nálepkou KOMEDIE v rámečku žánr, o vtipama nabitou jízdu se rozhodně nejedná.

    Takže, jestli chcete dlouhou chvílí nahradit dlouhou chvíli v podobě tohoto filmu, tak klidně, ale žádnou bombu nečekejte, jde čistě o horší drama, jež drží nad vodou jen Jason a Susan.

    Hodnocení : 40%

  • Recenze 07.06.2012 3,138 Comments

    Jeden z nejočekávanějších snímků letošního roku si o včerejší půlnoci odbyl svou premiéru. Navrácení režiséra Ridleyho Scotta ke stylu,  kterému pomáhal psát pravidla, ale nedopadlo přesně podle mých představ. 

    Příběh nás zavádí na konec 21. století, kde dva mladí vědci objeví ve skotských jeskyních malbu, která se až nápadně podobá nákresům z různých částí světa (a jiných časových dat). Malba, jim poslouží jako mapa k neznámé planetě, od které se očekává, že skrývá odpovědi na nejběžnější otázky lidského druhu. Tedy ‘jaký je náš důvod bytí’ a ‘odkud jsme se vzali’. Skupina 17 lidí vyráží v lodi jménem Prometheus na nejdůležitější expedici v historii lidstva.

    Hlavním problémem Promethea je, že se od něj očekává druhý Vetřelec. Musíme si uvědomit, že remaky, sequely a prequely slavných pecek z minulých let jen velmi, velmi, velmi vzácně dosáhnou kvality svých předchůdců. A i když minulý rok tento husarský kousek zvládlo třeba Zrození planety opic a rok předtím  třetí Toy Story, sága Vetřelce je, podle mého skromného názoru, naprosto rozdílný kalibr a jeho hutná atmosféra nepřestává děsit ani  po 30 letech. Berme tedy Promethea jako samostatný film a nepokoušejme se ho srovnávat s legendárním Vetřelcem.

    Ovšem kvalita Promethea nemá s odstavcem nahoře nic společného. Z epického sci-fi orgasmu, který se odehrává v první třetině filmu, se během několika sekund stává bezmyšlenkovitá řežba, jež místy připomíná nevydařený pokus o slasher, jehož stupidita vrcholí směšně ‘armageddonovým’ koncem.

    Technicky a efektivně propracovaná podívaná s neskutečně precizní režií a hlavně skvěle vybudovanými kulisami a úžasnými hereckými výkony (Fassbender!) totiž padá na jedné jediné věci. Scénáři. Ten mají na svědomí pánové, kteří stvořili propadáky jako Černá hodina nebo Kovbojové a vetřelci, a proto se upřímně není čemu divit. Nechápejte mě špatně, film nabízí řadu velmi slušných scén, které bych rád viděl znovu a první patnáctiminutovka je přímo geniální, ale závěr pokořuje hranici předvidatelnosti a hloupých klišé. Ta jsou sice podána s lehkou nadsázkou, ale zato můžou vděčit jen a jen Scottovi. Mimochodem, nechápu, jak někdo může na vesmírné lodi chodit v žabkách.

    Další zbytečnou chybou je neustálé přidávání nových a nevýznamných postav, které ve snímku neměli žádný hlubší význam (a díky tomu pak počet posádky určitě přesáhl uvedené číslo 17 osob). Hlavní protagonisté jsou, ale bez větších výhrad úžasní. Již zmíněný ‘android’ Fassbender podává tradičně famózní výkon a Theron s Rapace rozhodně nezaostávají. Guy Pearce nalíčený k nepoznání také potěší.

    Abych to shrnul, Prometheus rozhodně není špatným filmem, ale není takovou peckou, jakou by divák z upoutávek čekal. Nepostrádá akci ani mírnou děsivou atmosféru (i když lekačky moc nefungují) a v podstatě nemá hluché místo, přesto prostě nenabízí nic nového pod sluncem a mnohdy sází na otřelé fráze a ozkoušené scény.

    Radím tedy, abyste na Promethea šli s čistou hlavou, bez přílišných očekávání a vychutnali si tak sice nadprůměrný, ale přesto svůj potenciál nenaplňující film. Tohle byla nečekaná podpásovka. Ještě že máme jistotu v Nolanově Batmanovi.

    Hodnocení : 70%

    P.S.: Teď netuším, co s plakátem, který se zdarma rozdával při odchodu z kina.

    P.S.S.: Nevím čím to bylo, ale v polovině filmu jsem si vzpomněl na novou Věc a nemohl jsem tu ‘podobnost’ dostat z hlavy.

    SPOILEROVATÝ SPOILER : Pro zvědavce. Ano je tam vidět.

  • Recenze 03.06.2012 2,653 Comments

    Todd Phillips musí být strašnej pařmen. Vidím to tak, že ve stojce vypije galón piva a ještě to spláchne lahví Jamesona. Po dvou úletech ve Vegas a Bankogu, ale přesedlal na roli producenta a jeho nově produkovaný snímek tak vydařený není.

    Děj Projectu X se točí okolo tří looserů, z nichž jeden slaví sedmnácté narozeniny a shodou okolností má na víkend volný dům. Společně se rozhodnou uspořádat menší párty, která jim má zařídit popularitu a eventuálně jim zaručit nějákou tu povolnou středoškolačku. Po nakoupení potřebných  věcí, sehnání drog od pochybného dealera, zajištění dvanáctileté ochranky, upozornění sousedů o možnosti menšího hluku v nočních hodinách  a ujednání pravidel je již všechno zařízené. Oslava se ale vymkne kontrole a stává se z ní surová anarchie.

    Project X se tvářil jako neskutečně zábavná jednohubka, která by měla překročit hranici epiky a dát slovu ‚privát’ naprosto jiný význam. No, moc to nevyšlo a místo toho dostáváme pouze bezduchý snímek bez onoho magického kouzla, kterým oplývala předchozí ‚Pařba ve Vegas’.

    Tenhle námět prostě nefunguje, když jsou hlavními hrdiny naprosté nuly. Úplně něco jiného by bylo, pokud by protagonisti byli školní machři, kterým rodiče tu párty dovolí. Potom by scénář pořád tolik nestrádal a nemuseli bychom každých deset minut poslouchat nářek Thomase o tom, jak ho rodiče za tuhle pohromu zamordují. Samotná párty je skvělá, nabitá atmosférou, drogami, alkoholem a především sexy středoškolačkami, ale tyhle odbočky film neskutečně brzdí.

    Přesto když se překousáte úvodní bezduchou začáteční čtvrthodinkou, jež Vás provádí nesympatický ‚Costa’ coby moderátor a která tu vůbec nemusela být nastane konečně ona sick-party, kterou slibovali trailery. Ale…

    Postavy se chovají hrozně absurdně a nelogicky (sorry,ale když na vás leží polonahá holka, tak přece jen tak neodejdete) a pařbu kazí neustálý pokus o vložení do příběhu trochu té romantiky (i když okolo sebe má Thomas několik tuctů polonahých opilých slečen, pořád se snaží něco si začít s ‚nejkrásnější’ holkou na škole a když ji konečně dostane, tak bezmyšlenkovitě odejde). Herci jsou ucházející, ale nejlíp svou úlohu plní rozhodně opilé (ehm) sedmnáctky.

    Soundtrack spoléhá na několika vteřinové ukázky už ozkoušených rockových skladeb, které mají v určitých scénách trošku rozpumpovat adrenalin, ale takovýchto momentů je tu bohužel moc málo. Navíc nápad s ruční kamerou, kterou ovládá samotný ‚účastník’ oslavy se sem vůbec nehodí.  Posledním hřebíkem do rakve je ale neskutečně retardovaný a přehnaný konec, kterému korunu nasazuje hrozně nereálná reakce otce.

    Hodnocení : 50%

    P.S.: Nechápu, že 17letý kluk, který dostane od rodičů auto ještě nadává a všichni se mu za to posmívají. No Amerika, je Amerika.

    P.P.S.: Jimmy Kimmel je hroznej frajer.

  • Recenze 01.06.2012 2,612 Comments

    Kino Aero vždy přicházelo se zajímavými nápady a díky němu si i mladí filmoví fanoušci mohli vychutnat staré klasiky na velkém plátně se vším všudy. V červnu se do kinosálů Světozoru, Biooka a Aera  znovu podívají ‘zdigitalizování drsňáci’ v podobě Tonyho Montany v Zjizvené tváři, Rockyho v boxerské legendě a Blonďáka z Hodného, zlého a ošklivého. Právě na poslední snímek se v této krátké retro recenzi zaměřím.

    Je docela ironií, že zrovna ve westernovém žánru, který je typickým pro Ameriku, špičky dosáhl režisér italského původu. A Sergie Leone to nedokázal jen jednou, jeho ‘dolarová trilogie’ je totiž absolutním vrcholem veškeré western tvorby (milovníci Tenkrát na Západě stejného režiséra prominou) a rozhodně si své prvenství nenechá jen tak vyfouknout. K jeho filmům nepostradatelně patří i  bad-ass postoj vždy skvělého Clinta Eastwooda, který si ve svých mladších letech dokázal také vybudovat image čistě na charakterech ostřílených samotářů, kteří se umí ohánět nejen slovně, ale i setsakra rychle vytasenými kolty a také nezapomenutelná hudba Ennio Morriconeho, jejíž tóny se blíží k dokonalosti a dokážou neskutečně pomáhat vygradování atmosféry.

    Sága odstartovala roku 1964 spaghetti westernem s názvem Pro hrst dolarů, který i přes nedostatek financí, dokázal být úžasnou podívanou s neokoukanými tvářemi. Volně navazoval snímek Pro pár dolarů navíc, jež potvrdil, že první díl nebyl pouze náhoda a že tahle sestava v sobě něco má. Hodný, zlý a ošklivý sérii ukončil s největší parádou a kritici i diváci se vrtěli blahem.

    Děj je jednoduchý. Trojici nepřátel na život a na smrt spojuje tajemství o pokladu s obsahem 200 000 dolarů. Každý z nich k  němu, ale zná pouze část cesty. Pistolníci jsou nuceni spolupracovat a společně se dostat k penězům. Ovšem ani jeden z nich není ochoten hrát fér.

    Kouzlem tohoto snímku jsou dlouhé, napínavé scény beze slov, které diváka doslova zarazí do židle (první dialog ve filmu padne asi až po čtvrt hodině) a nechají ho téměř cítit chuť prachu v ústech. Sergio tyto záběry zvládá bravurně. Bez problémů spolupracuje s kamerou a skvěle vede herce.

    Ve scénáři fungují nejen perfektně napsané charaktery a nečekané zvraty, ale i odlehčující humor bez ostřejších výrazů (závěr!). Již zmíněná hudba dodává filmu svižnost a zvyšuje atraktivitu ‘zíracích’ scén před smrtelnými výstřeli (znovu, závěr!). Herci své role nehrají, oni je žijí. Clint Eastwood charisma může prodávat po tunách a ještě mu zbude na horší časy, jméno Lee Van Cleef už je s revolvery také spojeno oním magickým poutem a  Eli Wallach disponuje nejen komediálním talentem.

    I přes rozlehlou stopáž skoro tří hodin si snímek díky talentu režiséra udržuje pořád stejně hutnou atmosféru, která vyvrcholí v závěrečné přestřelce. Na ploše 161 minut se neobjeví scéna, kterou bych vypustil nebo zkrátil, všechno má svůj důvod a řád.

    Hodný, zlý a ošklivý je opravdu legendárním dílem, které by měl znát každý milovník správného westernu. V současné době se již nic podobného netočí a ani nadstandartní 3:10 Vlak do Yumy, jež spadá v moderní tvorbě tohoto žánru do nejvyšších kvalit, této klasice nesahá ani po kotníky. Za tohle se rozhodně zaplatit kilčo vyplatí.

    Hodnocení : 100%

    P.S. : “When you have to shoot, shoot. Don’t talk.”