• Recenze 30.03.2012 7,915 Comments

    Podle plakátu to vypadá, že Pennova kariéra uvadá a on se musí smířit i s rolí bizarního rockera s parukou na hlavě a nalíčeným obličejem. Opak je ale pravdou.

    Cheyenne je vyhaslou hvězdou , která žije se svou manželkou v irském Dublinu. Zdá se, že pouze bezvýznamně přežívá a na svém unaveném obličeji zahaleném vrstvou make-upu nechává po celý den neměnný ztrápený výraz. Když k němu nečekaně dorazí zpráva, že jeho otec, s kterým 30 let nemluvil, umírá a chce mu předat poselství, po dlouhé době se vrací do rodné Ameriky. Kvůli jeho strachu z létání se ale dostaví pozdě a otec během jeho nepřítomnosti naneštěstí již umřel. Z nebožtíkova zápisníku, ale přeci jenom dostává slíbený úkol. Najít bývalého osvětimského koncentračního dozorce, po němž jeho otec pátral polovinu života. Cheyenne tedy začíná téměř nemožnou misi napříč celou Amerikou.

    Roku 2008 na festivalu v Cannes, kterého se Penn účastnil jako porotce, se režisér Paolo Sorrentino představil filmem Božský. Seana jeho film uchvátil a když ho Sorrentino požádal o účast v jeho novém filmu, nemusel herce dlouho přemlouvat.

    Určitě mi nikdo nebude vymlouvat, že hlavním pilířem snímku je právě brilantní Sean Penn. Ostatní jsou tu pouze pro chvilkové spestření zážitku a je jedno či jde o držitele oscara (Frances McDormand) nebo neznámé tváře, k větším charakterizaci vedlejších postva tu nedochází a žádná z nic, možná s menší výjimkou ‘židovského lovce nacistů’ tu nedostává vetší šanci zazářit.

    Film prostě stojí a padá na výkonu a charisma Seana Penna. Ten je naštěstí standardně dokonalý a i když vypadá, jako by se měl každou vteřinou rozpadnout, díky němu filmovému hrdinovi držíte palce. Čím blíže je Cheyenne u svého cíle, tím více se film dostává do hloubky Pennova charakteru a stupňovitě zvyšuje jak napětí, tak atraktivitu prostředí. Režijně je tento aspekt zvládnut bezchybně a divákovu pozornost si tím snímek udržuje po celou dobu.

    Po hudební stránce Vás určitě zaujme skupina Talking Heads, jejíž hlavního představitele Davida Byrnea si ve filmu zahrál…sám David Byrne. Název jejich písně ‘This Must Be the Place’ vlastně posloužil k pojmenování snímku. Celkový soundtrack je velmi příjemný a v danou chvíli vhodný, ale patří mezi takové skladby, které si nejspíše do iPodu nedáte.

    Tady to musí být je jeden z filmů, které rozdělují diváky na dvě skupiny. Ta první vyjde z kina nadšena a dotčena silným, emotivním zážitkem. Ta druhá si bude mnout oči a znuděně zívat. Něco jako u Stromu života, řekl bych, ve kterém hrál Penn také. Já osobně jsem se v polovině snímku začal sám převalovat a po očku sledovat hodinky, neboť mě pomalejší tempo filmu pomalu, ale jistě uspávalo. Pravděpodobně bych se tedy zařadil do skupiny s číslem dva. K mému hodnocení tedy přihlížejte s nadhledem a pokud jste fanoušky tichých, silných dramat ve stylu road movie minimálně si ho zdvojnásobte.

    Stručně : Prapodivná road movie s ještě bizarnějším hlavním hrdinnou, ke které si nenajde cestu každý.

    Hodnocení : 40%

    Tags: ,

  • Recenze 25.03.2012 2,233 Comments

    …která si na nic nehraje. Týdny před premiérou ‘zaútočili’ přímo masivní a neskutečně působivě nachystanou propagační kampaňí, jež parodovala nynější veleúspěšné snímky (Stmívání, Paranormal Activity) a překvapila nepřeberným množstvím cameo roliček známých herců. Jak dopadl comeback nostalgických plyšových hrdinů?

    Walter je nejspíše největším Mupetím fanouškem, co kdy žil a proto ho sžírá, že na ně svět dočista zapomněl. Proto se s jeho bratrem Garym (Jason Segel) a jeho přítelkyní Mary (Amy Adams) vydává do Los Angeles navštívit jejich staré divadlo. S lítostí ale zjišťuje, že ropný magnát Tex Richman (skvělý Chris Cooper) má v plánu divadlo zbourat a začít na jeho místě těžit. Walter se pokouší svolat starou mupetí bandu zpátky dohromady a s jejich pomocí sehnat deset miliónů, které by mohli studio zachránit.

    Na Mupety jsem se těšil. Přiznávám. Nejen, že je mám rád , ale skutečně mě navnadily jejich trailery a herecké obsazení. A zklamán jsem opravdu nebyl. Podle očekávání film hraje barvami a překypuje dobrou náladou. Písničky příjemně naladí a celý snímek jsem strávil s úsměvem na tváři a  podupováním nohou do rytmu hudby, která je velmi vkusně vybraná. Hlavní píseň ‘Man or a Mupet’ neměla takový šmrnc jaký jsem čekal, ale v porovnání se skladbou ‘Real in Rio’ si odnesla Oscara zaslouženě.

    Segel i ostatní (až na výjimku uvedenou dole) jsou velmi sympatičtí a casting je opravdu povedený. Vtipy fungují a sem tam jsem se i zasmál nahlas (režisér/scénaristi účinně využívají absurdit a popkulturních odkazů, které sice dětské publikum nepochopí, ale odrostlejší jedince zaručeně pobaví).

    Největší chybou je tu hlavní postava jménem Walter. Nedokázal jsem s ní totiž sympatizovat, neboť se většinu filmu chová nadmíru sobecky. Jedná se pouze, ale o menší chybu, které mladší diváci, pro které je snímek určen vůbec nezaznamená.

    Velkým plusem je, ale již výše uvedené obsazení. Řadu obličejů asi děti (a ona asi celá skupina Čechů) nepoznají, ale člověku který někoho z herců v jeho miniroličce pozná, určitě ona skutečnost na chvíli popotáhne koutky směrem vzhůru (mimochodem nejpovedenější cameo nejspíše Jim Parson alis Sheldon Cooper). Jinak spousta celebrit, která se objevila v trailerech a teaserech se ve filmu nevyskytují, tak se nezlobte, že neuvidíte například Dannyho ‘zahradníka’ Treja. Já se například velmi těšil na moji oblíbenkyni Milu Kunis, která byla na konec, spolu se spoustou dalších lidí, úplně vystřižena.

    Další skvělou myšlenkou je tu chytré a chvilkové bourání čtvrté stěny. Jedná se tedy o přímý kontakt s divákem. Můžete si toho všimnout již v trailerech. ‘Tohle bude asi velmi krátký film’ či ‘kde jsme na to vzali rozpočet?’ jsou věty, kterými vtipně herci naznačují, že ví, že pouze odehrávají svoje role, a proto většina absurdních situací jako ‘cestování po mapě’ nebo některá taneční čísla nevyznívají tak šíleně a mnohdy ani ne trapně.

    V Mupetech si každý najde něco (no dobře, mrzutý Emař asi nebude tolik nadšený jako 6-ti letý klučina, ale stejně :-)). Je tu romance, drama, komedie, vtipy, odkazy, loutky, napětí, happy-ending (,který je ale v případě Mupetů nezbytný), dokonce i rapové číslo. Mupeti jsou prostě filmem, který se rozhodně vyplatí vidět. Tečka.

    Stručně : Oddychový, příjemný a hrozně milý film, jež pohladí po duši a na sto procent zvedne náladu.

    Hodnocení : 85%

    Tags: , , , , , , , ,

  • Recenze 22.03.2012 2,260 Comments

    Nový snímek Oliviera Nakachea a Erica Toledana, kteří za sebou doposud měli jen slabší komedie, ohromil jak diváky tak kritiky (mimochodem se v poslední době vyhoupl až na místo 8. nejlepšího filmu ČSFD). O to více je zarážející, že se mu nedostalo pozornosti od akademiků ani většímu počtu kin. Seznamte se s příběhem.

    Phillipe je zámožný postarší milionář, který schání pečovatele, jež by byl schopen se o něj starat 24 hodin denně. Osud totiž usoudil, že smrtí jeho manželky mu neuštědřil dostatečnou ránu, a proto mu v ošklivé nehodě zlomil dva krční obratle, což způsobilo, že ochrnul od paty až ke krku. Mezi všemi uchazeči vyčnívá neobvyklý Driss, kterému jde pouze o to, aby dostal nazpět svou podporu. Navzdory všem jeho nedostatkům se Phillipe rozhodne najmout právě jeho. Tak začíná příběh o čistém přátelství, rodině, odpuštění a elektrickém vozíku.

    Filmy, které mají na plakátu kurzívou napsáno ‘podle skutečných událostí’ vždy přitahovaly větší pozornost. Nejspíše kvůli tomu, že v sobě mají to magické ‘to’, které smyšlený příběh prostě nemůže nabídnout. Divák je hned od začátku na pozoru neboť ví, že ona událost se opravdu stala, a proto se mu i lépe soucítí s danou osobou nežli s nějákým charakterem, který existuje pouze na papíře (samozřejmě existují výjmky, kde hercovo/herecčtino charizma, šikovný scénář či um réžiséra nahrazuje i tuto skutečnost).

    Intouchables je hořké drama zaobalené v karamelovém obalu vtipu a svižnosti. Což potvrzuje hned úvodní honička, jež zarazí do křesla, místy i pobaví a krásně rozpumpuje krev v těle (mimochodem pustil jsem si ji hned dvakrát za sebou). Obdobných scén je ve snímku požehnaně a už při jejich sledování si uvědomujete, že tyto záběry se stávají legendárními, ne-li kultovními (opera, oslava, zrcadlo, obraz).

    Režiséři svou úlohu zvládají bravurně. Perfektně spolupracují jak s herci, tak se skvělou kamerou a je vidět, že si pohráli i s těmi nejmenšími detaily. Vše je  promyšlené, od Drissova pokoje až po tkaničky u jeho tenisek. Snímek se dokáže díky jejich talentu lehce dotknout všech emocí a přitom výrazně netlačit na pilu a z diváka city mermomocí netahá.

    Herci se ve svých rolích vyžívají a je jasné, že je natáčení bavilo. Ať už François Cluzet alias francouzský Dustin Hoffmann či Omar Sy oba jsou bezchybní a díky nim si film užijete zase o něco víc. Chemie mezi nimi funguje a návštěva opery nebo scéna u zrcadla jsou právě kvůli nim tak povedené a zábavné.

    Další jednotlivou kapitolou je úžasný soundtrack. Scény jsou velmi chytře oddělené tématickou hudbou, která sama o sobě dokáže neskutečně navodit atmosféru. Užití těchto skladeb zvedá snímek celkově o několik procent nahoru.

    Intouchables je jeden z nejpovedenějších filmů nejen minulého roku, na jehož další shlédnutí se velmi těším. Byla by škoda nechat si ho ujít, tak tu chybu neudělejte.

    Stručně : Ač nevýrazné (propagačně), tak neskutečně povedené francouzské drama, jež dokáže pobavit, slušně rozpumpovat srdce a na konci určitě vykouzlit úsměv na tváři.

    Hodnocení : 90%

    Tags: , , , , , , ,

  • Novinky 18.03.2012 2,723 Comments

    To představuje nový trailer na jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku. Ridleyho hvězdně obsazený sci-fi horror PROMETHEUS.

    Scott se po třiceti letech vrací ke snímku, který odstartoval jeho kariéru. Tentokrát s vyspělejší technologií, novým švédským objevem Noomi Rapace, Michaelem ‘teď budu všude’ Fassbenderem, krásnou Charlize Theron a Guyem Pearcem.

    Nabitý trailer slibuje přinejmenším epickou podívanou a ani po několikanásobném shlédnutí se ho nemůžu nabažit. Minimálně jedna návštěva kina je jasná.

    Hodnocení : 95%

    prometheus-poster-teaser

    Tags: , , , , , ,

  • Recenze 08.03.2012 2,421 Comments

    Nejnovější film od Walta Disneyho spolkl 250 miliónů dolarů (!), což je dokonce více nežli zmíněný Avatar. A přesto vsází na předvídatelný děj, režiséra, který nikdy netočil hraný film a ono “magické” (mnou pohrdavě odmítané) 3D.

    john-carter-poster

    John Carter je bohatý mládenec, který by si v 19. století, ve kterém příběh začíná, mohl žít jako prase v žitě.  Jednoho dne si nechá poslat pro doktora, ale ještě před jeho příjezdem umírá. Tím ovšem nic nekončí, ba naopak. Veškerý svůj majetek zanechává synovci Edgarovi mimo jiné i se záhadným deníkem. Když Edgar deník otevře, tak se společně s ním vracíme 13 let zpět na začátek, kdy byl Carter ještě méně než chudým hledačem zlata. Po útěku z cely dočasného zadržení se Carter dostává do jeskyně, kde narazí na tajemného strážce, jemuž sebere teleportér, kterým se mrknutím oka dostane na Mars. Tím začíná neskutečný příběh pozemšťana, jež je jediný kdo může tuto rudou planetu zachránit před jistým koncem.

    Režie se ujal Andrew Stanton, jež byl doposud zodpovědný pouze za animované snímky (Hledá se Nemo, VALL-I) a vzhledem k tomu, že toto je jeho hraný debut se s tímto megaprojektem vypořádal neobvykle slušně (i jeho kolega Brad Bird, který byl donedávna také pouze animátorem nás před třemi měsíci mile překvapil čtvrtým pokračováním Mission Impossible). Většina věcí šlape, tak jak má a ani odrazující 137 minutová stopáž se nezdá býti tak dlouhá.

    Největším trnem v oku je tu bohužel samotný scénář, který je adaptací sci-fi románu od slavného spisovatele  Edgara Rice Burroughse (ze všeho např. Tarzan). Slibný a zábavný začátek ihned zaujme a místy i pobaví, ale snímek postupně trošku ztrácí dech a zásobuje nás především pořád dokola omletými frázemi plnými trapného udobřování a nevýznamných dialogů. Nebýt nádherné krajiny a zajímavé kamery po chvíli by jste se začali nudit a neustále kontrolovali hodinky.

    Dalšího bludišťáka strhávám za zklamání v podobě souboje v aréně (viz. úvodní obrázek), na který jsem se velmi těšil. Potenciál tohoto zápasu byl naprosto roztříštěn ohranými klišé a celá scéna, která navíc trvá asi je 3 minuty, je celkově bez jakékoli atmosféry. Kdybych kopal dál, určitě bych našel i další nedostatky a chyby (např. Carter celou dobu nejí ani nepije a když už je u jezera, tak si jen namočí ruce ; režisér využívá gravitaci Marsu jen a pouze když se mu hodí a poté pouze doufá, že na ni divák jaksi pozapomněl).

    Obsazení hlavního hrdiny Taylorem Kitschem nebylo špatnou volbou, ale zdá se mi, že studio už prostě nechtělo plýtvat více peněz než by muselo a možná, že si ani nemohlo dovolit hvězdu prvního (no, ani druhého) kalibru. Taylor hraje dobře, určitě nějáké to charisma má a nejspíše se po Johnu Carterovi vyhoupne do vyšších tříd, ale podle mého názoru se tam nezdrží na moc dlouho. Marku Strongovi záporáci bez výjimek sluší a jako tajemný ‘thern’ je skvělý. Přiznám se, že Williama Dafoeho jsem podle hlasu nepoznal a stejně se v nevyhnutelném dabingu ztratí úplně. V širším obsazení poté zaujme snad už jen na pohled sympatický James Purefoy alias ‘Kantos Kan’.

    John Carter není typickým blockbusterem . Velké epické bitvy se nekonají a konečná válečná scéna funguje tak, že si v jejím průběhu stačí všichni ještě popovídat.  Nicméně technická zdatnost režiséra, nádherné scenérie, skvělá výprava (ať už ta ze Země nebo na Marsu), všudypřítomný prach a velmi povedený konec snímku přispívají značnou mírou.

    Stručně : Průměrný divácký zážitek okořeněný dávkou efektů s povedeným, ale nevyužitým a zbytečným třetím rozměrem.

    Hodnocení : 50%



    Tags: , , , , , , , , , ,