• Nezařazené 11.11.2014 1 Comment

    Vítej na eBlogu. Toto je tvůj první příspěvek. Můžeš jej upravit nebo vymazat a začít s psaním vlastních příspěvků do blogu!

  • Recenze 21.12.2012 4,797 Comments

    Filmová adaptace, zrežírovaná samotným spisovatelem. Docela raritka, která se jen tak nevidí, a přesto se Stephen Chbosky neztrácí a režie je, kupodivu i přes nedostatek zkušeností, jednou z nejsilnějších věcí celého snímku.

    The Perks of Being a Wallflower v našich končinách jen tišše proletěl a kina se mu težce vysmála. V jiných krajích, především v tom přes velkou louži, je ale citace z knihy i filmu na denním pořádku a snímek je vyzdvihován do neskonalých výššin. Teenageři našli svoji modlu a já se rád připojuji.

    Název se do češtiny těžko překládá, ale pokud bych se velmi snažil a nechtěl bych zkazit záměr titulu, který tak krásně vystihuje celou atmosféru filmu, vyšlo by mi něco jako “Výhody bytí introvertem”. ‘Wallflower’ je totiž slangovým výrazem pro osobu, která se nerada zapojuje do akce, raději přihlíží z povzdálí, na diskotékách stojí u zdi a pokyvuje hlavou, při znalosti správné odpovědi ve škole se ani nepřihlásí. A přesně tímto typem člověka je hlavní hrdina celého příběhu.

    Charlie je 16-ti letým plachým studentem, který veškeré své problémy a introverzi řeší prostým psaním dopisů, jenž pak rozešle neznámým lidem. Po nástupu na střední školu se těžce protlouká až do chvíle, kdy potká nádhernou Sam a jejího nevlastního bratra Patrika. Ti mu pomůžou otrkat se a konečně zažít pocit přátelství. Společně s nimi pak Charlie proniká do tajemství sexu, dospívání, drog a lásky.

    Upřímně, jsem rád i nerad, že tuto recenzi můžu psát já. Jako teenager totiž ocením určité aspekty snímku, které by dospělé publikum ani nepostřehlo. Negativní stránkou hodnocení je pak ale naprostá subjektivita, neboť za a) na základní škole jsem to také neměl lehké a za b) snímek udivuje svou podmanivou vlnu pocitů, která prostě chytne hlavně náctileté.

    Určitá šikana, nebo spíše občasná tyranizace jedince je u nás v Česku také vážným problémem, ale v amerických filmech dávají této záležitosti vždycky trochu větší důraz. Znáte to, svalovec ve fotbalové bundě jde po chodbě a brýlatým šprtům vyráží učebnice z rukou, za podpory hlasitého smíchu přihlížejících. Pokaždé mi takovéto scény přišly trochu přitažené za vlasy a i když ani tady nechybí, nejsou tak důležité a režisér/spisovatel na ně nedbá tak, jako na ostatní Charlieho utrpení.

    Hlavním je pro něj Charlieho minulost, jeho neschopnost komunikace s ostatními, jeho pocit, že není dost dobrý a velmi nízké sebevědomí. Film nás svým stylem vypravování krásně naučí s ním sympatizovat. Sice pomalu, ale přece jenom. Jedinou chybou je zde volba herce. Ne, že by Logan Lerman hrál špatně, to právě naopak, jeho výkon je perfektní, ale vzhledově, stejně jako například Andrew Garfield a.k.a. Spider-man, loosera prostě hrát nemůže.

    Emma Watson je dokonalá a za celý film jsem si ani jednou nevzpomněl na Hermionu. Ezru Millera znám jako psychouše z Musíme si promluvit o Kevinovi, ale stejně jako u Emmy jsem na jeho předešlý charakter naprosto zapomněl. V podstatě celý casting je bez výjimky brilantním a jednotlivé herce ani nemá cenu vychvalovat.

    Soundtrackem jsou staré vypalovačky. Hudba je ve filmu velmi důležitá, neboť v letech 1991-1992, kdy se snímek odehrává, bylo ještě romantickým gestem nahrát své milované kazetu s mixem písniček. Takže milovníci kapel jako The Smiths, The Samples nebo New Order se mají na co těšit.

    Režisér perfektně spolupracuje s herci a romantické scény jsou jeho naprostým vrcholem. Chemie mezi ústřední trojicí skvěle funguje. Používá působivé prolínání obrazů (například kostel-párty) a i přes svou pomalou, melancholickou notu snímek vůbec nenudí.

    Takže na závěr. Ano, jsou tu klišé. Ano, jsou tu předvídatelná místa. A ano, najdou se tu i přehnané scény. Ale způsob vypravování, pevná ruka režiséra, herecké výkony všech zůčastněných a srdcová záležitost v podobě ‘Asleep’ všechno naprosto nahrazují a nabízí nám jedinečnou cestu emocí. Nechte se unést.

    Hodnocení : 90%

  • Recenze 02.12.2012 9,200 Comments

    Po mé delší odmlce se sledováním filmů, ve které jsem přesedlal většinou na seriálovou tvorbu, jsem se rozhodl vrátit “do formy” právě snímkem Premium Rush, na který se těšim už nějáký ten pátek.

    Děj je prostý, možná až přespříliš banální. Kurýr dostane do rukou balíček, jež musí do určené doby odevzdat. V tom mu ale cestu zkříží neznámý chlapík, který od něj zásilku požaduje a je rozhodnut si ji vzít jakýmkoli způsobem. Poslíček se tak nachází v situaci, kde jedinou možností úniku je obálku doručit, neboť, jak se v zápětí dozví, cizinec je policejní detektiv a pomoc od ruky zákona tedy nepřipadá  úvahu. Začíná zběsilá jízda po ulicích New Yorku.

    Trailer na Premium Rush vzbuzoval dojem akční, adrenalinové honičky, která nenechá diváka vydechnout, která bude stavit na jednoduchém podkladu a spoléhat na práci Levitta a kamery. A je to tak. Jenomže mimo těchto aspektů nabízí film mnohem víc. I přes banalitu děje snímek působí jakýmsi zvláštním způsobem rafinovaně, celistvě, jakoby pod povrchem skrýval něco zcela jiného a origináního. Gordon cedí vtipné hlášky přes zuby a v předstihu “alá Ritchieho Sherlock Holmes” si vypočítává možné úniky z křižovatek a přeplněných ulicí.

    Joseph Gordon-Levitt mojí pozornost vzbuzuje už od Mysterious Skin a každá jeho nová role je slastí pro oči. Michael Shannon si svého policistu vychutnává a dává mu potřebnou grácii, která i přes jeho negativní charakter nutí diváka pochopit a soucítit s jeho činy. Vedlejší role jsou celkem slušně obsazené, ale jejich jména mi v hlavě pravděpodobně neutknou.

    Zmíněná kamera skvěle spolupracuje s režisérem, který měl bezpochyby jasnou představu o tom, co chce točit a jak chce, aby to na plátně vypadalo. Zpomalené momenty, kdy se JGL rozhoduje  tom, která z daých odboček mu vyhovuje nejvíc, jsou úžasně natočené a i když nejsou ničím novým, velmi se sem hodí. Slušivé flashbacky taky snímku neškodí a vykreslují důvody jednotlivých postav k jejim akcím. Hlavní dějovou linku prolínají i menší odbočky viz. závod dvou kurýrů v parku či hodně, hodně, ale opravdu hodně vytrvalý policista na kole.

    Soundtrack je ve scénách, kdy kurýři opravdu musí šlápnout do pedálů dost vypjatý a dokáže pěkně nastartovat atmosféru.

    Takže nevím. Buď je to tou několika týdení, možná měsiční odmlkou, kterou jsem si od hodncení a vůbec koukání na filmy vzal nebo je Premium Rush prostě moje krevní skupina a nadhcl mě tolik, že si zaslouží plné hodnocení. Já rád věřím té druhé možnosti.

    Hodnocení : 95% - 5/5

  • Na 23tího Bonda jsme si museli, stejně jako v případě třetího pokračování netopýřího hrdiny, počkat 4 dlouhé roky. V tomto případě se ale čekání vyplatilo a na rozdíl od Batmana se jedná o podívanou přímo velkolepou.

    Hned  v úvodní sekvenci Vás do děje vtáhne svižná, skvěle natočená honička, která končí nechtěným výstřelem nikoli do padouchovy, nýbrž do hrudi agenta 007. I přes absenci jeho těla je prohlášen za mrtvého a na M zbývá už jen povinnost sepsat nekrolog. Zloděj, který MI6 utekl s přísně tajným, oficiálně neexistujícím seznamem všech tajných agentů a jejich skutečnými identitami, ale ještě neřekl poslední slovo a cenný disk předává výše postavenému. Ten začne po několika měsících na internet pravidelně vyvěšovat fotky a pravá jména vždy 5 agentů. Tento únik informací přiměje údajně mrtvého Bonda vylézt ze svého malého osobního ráje na ostrově a vrátit se zpět do aktivní služby.

    Zpráva o tom, že tentokrát si režisérské otěže do rukou převezme Sam Mendes, mě velmi potěšila. Je to jeden z těch režisérů, kteří umí v jedné scéně natočit zdrceného, zlomeného muže, jež v následujících minutách nakročí do casina v padnoucím, lesknoucím se smokingu a jeho charisma mu rozrazí cestu až k baru, kde na něj čeká martiny (protřepat, nemíchat, samozřejmě) a pořád to vypadá realisticky a ne směšně.

    Sam film uchytil jistou, zkušenou rukou a neservíroval jeden z nejlepších snímků roku. Akční scény jsou natočeny přehledně bez moderního (a stupidního) zvyku třesoucí se kamery. Skok do vlaku je již teďkultovní.  Rozhovory mezi Craigem a Javierem mají jiskru a i navzdory (nebo možná naopak díky) Barmedově slizké, psychopatické a homosexuální vizáži patří k tomu nejlepšímu z celého filmu.

    Skvělý casting jen podtrhává „skoro-dokonalost“ Skyfallu. Craig se s rolí Bonda už sžil a

    dokáže stejně tak dobře zahrát zhrzeného agenta, jako sebevědomého muže, který se bez otázek připojí ke krásné ženě do sprchy. Ben Whishaw AKA mladý Q zapůsobí svou sympatičností a inteligencí. Judi Dench alias M je jako vždy skvělá. Jediná Bondgirl je dosti nevýrazná a mihne se tu na ploše pouze několika mála minut.

    Vždycky jsem byl toho názoru, že záporáci to ve filmech mají lehčí. Hlavní hrdina si sympatii diváků musí těžko dolovat, ale padouch většinou charismatem jen září a ve své roli má větší prostor (vzpomeneme si na Ledgera, Oldmana, Spaceyho, Rickmana). Skyfall není výjmkou. Film patří Bardemovi. Každou jeho scénu jsem hltal a zároveň se těšil na další. Ulízaný, blonďatý, sadistický, zrazený, agresivní, inteligentní. Bond tentokrát prostě vyfasoval jednoho z nejtvrdších rivalů a rozhodně to s ním nemá lehké.

    Ve filmu je také hodně cítit inspirace Nolanovým Batmanem. Bond už není neomylným střelcem, strniště nezastřihuje, není tak fyzicky zdatný jako předtím. Tentokrát je mužem, kterého zradili, který neměl tolik důvodů, proč se vracet nazpět, ale přesto se pro svou zem rozhodl znovu bojovat. Skyfall má ale lepší příběh, lepší provedení a mnohem, mnohem méně nelogičností.

    23tí Bond je film, který rozdělí diváky na dvě skupiny. To se tušilo, ale teď je mi opravdu jasné, že ho buď budete milovat nebo nenávidět. Já jsem rozhodně v té první skupině.

    Hodnocení : 90%

  • Seriál Sherlock si i přes svých pouhých 6 dílů stihl nastřádat pěknou řádku fanoušků a od amerických diváků se dočkal (bohužel) i remaku. Spoustě lidí, ale i po několika měsících stále vrtá hlavou poslední závěrečný akt druhé série. Následující řádky obsahují spoustu spoilerů a tak prosím čtěte jen na vlastní nebezpečí (popřípadě rychle utíkejte napravit neznalost seriálu).

    Nebudu zbytečně chodit kolem horké kaše a přejdu rovnou k věci. Všichni víme, že Moriarty nechal záměrně Sherlockovi Pohádky Bratčí Grimmů jako vodítko k nalezení unesených dětí. Otázkou, ale zůstává, zda neměla kniha býti rovnou pomůckou k rozluštění oné IOU (I OWE YOU -  Dlužím ti to, např.  vyřezané do jablka )hádanky.


    Je hned z počátku jasné, že Sherlock nevěří v ‚binární kód‘. V kód, jež dokáže otevřít všechny dveře. Ťukání, které předvádí na střeše nemocnice je naprosto odlišné od Moriartyho „Partity No.1“. A přesto je scéna v labolatoři důležitá. Je to moment, kdy Holmes přijde ne na to, jak “zničit Richarda Brooka a přivést zpět Moriartyho”, ale spíše jak a proč hrát “obyčejného/ordinary Sherlocka”. Okamžitě Moriartymu pošle zprávu, ve které předstírá svou víru v onen zázračný kód, jež dokáže otevřít všechny dveře. Tímto trikem před svým sokem získává cenou výhodu.

    V tomto okamžiku je Moriarty přesvědčen o své intelektuální nadváze a dovoluje dokonce Sherlockovi vybrat čas a místo shůzky. Neočekává žádnou past ani léčku a je jistě přesvědčen, že Sherlock v binární kód věří. Proto tedy nemocnice Bart’s, není to pouze místo kde Sherlock může zfalšovat svou smrt, ale je i místem Moriartyho pádu. Protože, jak víme, Moriarty jednoduše nemůže zůstat naživu.

    Sherlock by svou sebevraždu ale nemohl “zahrát” s Moriartym po jeho boku. Moriarty by mohl vše prokouknout, mohl by si všimnout popelářského auta, matrace nebo čehokoliv na čem Sherlock přistál. Jim není hloupý, on by na to přišel. Nehledě na to, že by si určitě šel do márnice zkontrolovat, zda je tělo opravdu Sherlockovo. Smrt Moriartyho je nezbytná. Myslím, že Sherlock ví, že si nejen jde ‘na smrt’, ale také to, že Moriarty je ochotný obětovat svůj život pro pokoření svého rivala.

    Jak na to přijde? Je to lehké neboť Moriarty chce Sherlocka i jeho reputaci  mrtvého, přeci jenom slíbil, že z něj “vypálí i srdce” a zabije ho. Je také jasné, že Jim nedá Sherlocka zabít, protože by to nepodpořilo jeho příběh. Sherlock se musí zabít sám, nebo to tak musí alespoň vypadat. Sebevražda zneuctí každé slovo, které kdy Holmes vyřkl a nadobro zníčí jeho odkaz. Nepochybuji o tom, že Sherlock toto všechno ví. Ale jak si může být s naprosto jistý, že Moriarty je ochotný se zabít? Nemůže to být pouze šťastný tip, hraje se tu o hodně.

    Něco tu totiž chybí. Když Sherlock řekne “zabít Richarda Brooka a přivést zpět Jima Moriartyho” pomocí binárního kódu, tak se Moriarty naštve, protože “this is too easy, this it too easy”/”je to až moc lehké, moc lehké”. Tváří se smutně a zklamaně a nazývá Sherlocka “obyčejným”. Proč, ale používá právě slova jako “obyčejný” či “lehký”? Jediné, co Moriarty udělal bylo, že najal lidí, kteří se vloupali do Toweru, věznice a banky - na tom není nic extra (samozřejmě až na Jimův tanec před korunovǎními klenoty). Ve skutečnosti je to mnohem nudnější nežli vlastnit klíč, jež otevře všechny dveře. Takže, co myslí tím, když nazývá Sherlocka obyčejným?


    Je tu jedna věc, jedna opravdu, opravdu velmi zajímavá věc v poslední epizodě, která zůstává nezodpovězena. Ona “IOU” hádanka (I Owe yoU/dlužím Ti). Není vysvětlena ani se na ní nebere ohled a přesto se v dílu pořád objevuje. Můžeme si být tedy jistí, že je nevýznamná? Právě naopak. Je to ta nejvíce fascinující věc v celém díle, dost možná v celém seriálu. Nachází se totiž všude.

    Moriarty předá Sherlockovi “IOU hádanku” vyřezanou do jablka, namalovanou na zdi či na oknech a dokonce mu řekne, aby se “naučil mít rád hádanky/slovíčkaření . Ale obyčejný, nudný Sherlock ji nikdy nevyřeší. Nebo si to aspoň Moriarty myslí.


    Sherlock si zabrumlá “IOU” když analyzuje molekulu glycerolu a to je moment, kdy na vše přijde. Je to něco jako “Aha!” scéna, kdy Sherlockovi dojde důvod oněch písmen. Co když “IOU” jsou jednotlivá písmena. Písmena, která se dají najít v periodické soustavě prvků - iodine (jód), oxygen (kyslík), uranium (uran). A co když, přesně jako v druhém dílu první série (The Blind Banker, také napsaný Stephenem Thompsonem) každý symbol obsahuje číslo. Atomové čísla jódu, kyslíku a uranu jsou 53,8, a 92.


    V The Blind Banker čísla sloužila jako pomůcka k dorozumívání pomocí knihy (Londýn od A do Z). V tomto díle je také kniha - Pohádky bratří Grimmů. Moriarty nechá knížku na místě zločinu s tím, že ví, že ji Sherlock najde.

    Dalo to nejspíše neskutečnou práci, odhodlanost a přiznejme si to, tak trochu posedlost televizním seriálem a fiktivními charaktery (mám to stejně), ale slečna, jejíž brilantní mysl tuto teorii stvořila tu samou knihu našla, prostudovala a já další část její myšlenky četl s otevřenými ústy.


    Každá povídka má v knize své vlastní číslo. Takže předpokládejme, že “IOU hádanka” referuje k povídkám s čísly #8, #53 a #92.

    Pamatujte, Moriarty je druh kriminálníka, který nechává vodítka.
    “Every fairy tale needs a good old-fashioned villian.”

    Pohádky bratří Grimmů : povídka #53 - Sněhurka


    Zlá královna se dvakrát pokusí Sněhurku zabít (otrávená pilulka podaná taxikářem a bomba u bazénu). Při třetím pokusu si, jak Moriarty tak Zlá královna vezmou na “pomoc” JABLKO. Královna navíc pošle lovce, aby jí přinesl Sněhurčino srdce (Moriartyho zmínka o vypálení Sherlockova srdce u bazénu). Moriarty na sklo s klenoty napíše “Get Sherlock” a poté pro kamery pózuje s korunou na hlavě. Po propuštění přijde k Sherlockovi do bytu a nazve se “starým dobrým zloduchem (villian - výraz hojně využívaný v pohádkách)”, napije se z hrníčku, který má na sobě namalovanou korunu a vyřeže “IOU” do jablka. Zanechává tedy první pomůcku, která má Sherlockovi pomoci s jeho hádánkou.


    Před skokem z nemocnice Moriarty Sherlockovi řekne něco, co v češtině tolik nevyzní. Tedy : ” I love newspapers. Fairy tales. And pretty grim/GRIMM ones, too.” /”Miluju noviny. Pohádky. Některé jsou i pěkně ponuré (grim/Grimm).” Je si tak jistý svou převahou, že se nebojí vyřknout ani takovýto dvojsmysl neboť nečeká, že Sherlockovi stejně něco docvakne.

    Pohádky bratří Grimmů : povídka #8 - The Strange Musician / Podivný muzikant



    Tato povídka je o houslistovi, jež hledá společníky. Houslistova hudba přivolá tři divoké bestie. Když je přechytračí, bestie se ho snaží v pomstě zamordovat. Jedna z těchto bestií je liška. Moriarty má v kravatě zapíchlou sponu ve tvaru liščí hlavy, když jde Sherlocka “navštívit” do 221B. Sherlock je samozřejmě oním houslistou.


    Pohádky bratří Grimmů : povídka #92 - The King of The Golden Mountain / Král Zlaté Hory


    Pohádka o chlapci, jež se po řadě nebezpečných pastí a zkoušek stane králem. V příběhu je i královna a muž jenž řeší problémy ostatních za peníze. Moriarty si nasadí korunu a sedne si na trůn v londýnském Toweru.  Když je v Baker Street, vezme si hrníček s korunou a Sherlockovi řekne, že “muž s klíčem je král”.

    Takže, Moriarty dá Sherlockovi knihu, poví mu, které povídky si prěčíst (IOU) a poskytne mu dalších milion vodítek k těmto pohádkám. A co s nimi má Sherlock udělat? Moriartyho video-pohádka v taxíku vypadá důležitě, ale kdyby byla opravdu relevantní nejspíše by byla zařazena do nějákého z dřívějších dílů. Nejspíše hledáme něco, co je přímo v této epizodě, něco tak jednoduchého a hloupého, co máme přímo před očima.


    Jim nechá Pohádky bratří Grimmů ve škole odkud unese děti. Společně s knihou tu zanechá i nápis na zdi napsaný olejem, který lze vidět jen pod speciálním světlem. Nevěřím tomu, že by malý chlapec zanechal takovouto zprávu, která navíc přesně zapadá do povídky “Jeníčka a Mařenky” (následuj stopy/kousky chleba). Moriarty je posedlý pohádky. Dokonce pošle i obálku s kousky chleba na Sherlockovu adresu. Byl to tedy jistě jeho nápad napsat tuto větu na zeď.


    Důležitým faktem je také skutečnost, že Sherlock si knihu z místa činu ponechá (můžeme ji vidět v laboratoři). Je tu možnost, že je v knize zanechaná další zpráva, např. neviditelným inkoustem, který byl už v epizodě použit. Jde o tlustou knihu, ale Moriarty Sherlockovi řekne, jaké stránky hledat. Jak by řekl Jim, je ale mnohem více sexy zakomponovat zprávu rovnou v textu nežli ji nudně vepsat do knihy.


    Takže… V povídce o Sněhurce je jistá věta, která Sherlockovi napovídá PROČ by byl Moriarty ochotný obětovat se.

    “Snow-white shall die,” she cried, “even if it costs me my life!”
    “Sněhurka zemře,” plakala, “i kdyby mě to mělo stát život!”


    Sherlock tedy na střechu nemocnice jde s vědomím, že stačí Moriartyho vyprovokovat a on se zabije. Toto je pouhá střela od boku, zpráva může nebo vůbec nemusí být ukryta někde jinde.

    Každá povídka, které Jim pro Sherlocka vybral má ve svém ději zakomponované číslo 3.

    3 kulky, 3 střelci, 3 oběti.

    I - 3 kapky krve na sněhu, 3 ptáci vzlykající nad Sněhurčinou rakví.
    O - 3 divoké bestie.
    U - 3 obři a 3 noci utrpení.

    Sherlock ví, že ho Moriartyho lidi budou nejspíše na střeše sledovat, a proto předstírá, že je šokován, když se Jim zastřelí. Když Sherlock natahuje svou ruku směrem k Johnovi dává tím dost možná i signál Mycroftovým lidem, že již brzo skočí. Nepochybuji o tom, že mu Mycroft pomáhá, přeci jenom by bylo hloupé nevyužít takovéto “známosti” a především Mycroft by byl ochotný udělat cokoliv, aby odčinil své chyby.


    Popelářské auto a  cyklista byli už na internetu “vysvětleny” tolikrát, že nemá cenu se do nich znovu pouštět. Stačí si pustit závěrečnou scénu a detailně pozorovat.

    Jedinou věcí, která nebyla objasněna je, jak Sherlock dostal na obličej tak realisticky krev. Když se pozorně díváte, tak několik vteřin před skokem kamera zaměřuje pouze Sherlockovi záda a on si zatím mne obličej a nos. Je možné, že si tam umisťuje kapsle s falešnou krví.


    hlavní zdroj

    Bohužel, na potvrzení těchto teorií si budeme muset ještě počkat. Natáčení třetí série započne příští rok v lednu a vysílání by jsme se měli dočkat na podzim 2013.

    P.S.: Někteří fanoušci věří, že Moriarty, kterého máme možnost vidět v seriálu je jen hercem skutečného kriminálníka. Z Doctora Who jsem od Moffata zvyklý na ledacos, takže myslím, že ani tato myšlenka není z cesty. Přesto bych v roli Jima (z IT) nechtěl vidět nikoho jiného než Andrewa.

    P.P.S.: Andrew Scott sám řekl, že Moriarty je mrtvý. Můžeme mu ale věřit?

    P.P.P.S.: Zmíněný tanec před koruními klenoty byl improvizovaný! Samotná scéna by teda byla jinak skvělá, ale Andrew ji udělal brilantní.

  • Po akční blbůstce v podobě Resident Evilu 5 jsem se těšil na inteligentnější, propracovanější příběh založený především na práci s charaktery a trefných dialozích. Duo debutujících režisérů se rozhodlo vyprávět příběh, který nelze vysvětlit aniž by nezněl tak trochu zamotaně.Stručně : Spisovatel napsal bestseller o spisovateli, jež napsal bestseller, který ukradl spisovateli, jež měl potenciál napsat bestseller.

    I přes fakt, že se všechny příběhy přehledně překrývají a v ději se neztrácíte se po projekci brouk v hlavě usadí a není Vám stoprocentně jasné, který děj připadal jaké postavě (chápu, proč Američanům museli natočit alternativní konec). A to je dobře.

    Na to, že Brian Klugman, Lee Sternthal ještě v životě nic nenatočili se v jejich filmu mihne či sehraje vetší roli velké množství hvězdných celebrit, jejichž účast potěší.

    Bradlemu se spisovatelé očividně zalíbili a tak si po Všemocném střihl ještě jednoho. Vyzrál a svůj status “hezké tvářičky” obohatil ještě o slova “skvělý herec”. Jeremy Irons je jistotou a i když ho mám v hlavě zafixovaného jako Simona Grubera ze Smrtonosné pasti 3 svou úlohu zatrpklého, zlomeného, starého muže zahrál na jedničku.

    Jedinou výhradu mám k Dennisu Quaidu. Ne že by byl ve filmu špatný, ale jen jsem opravdu nechtěl, aby se začal líbat s překrásnou Olivií Wilde. Režie je i přes nedostatek zkušeností pevná a má jasno v tom, co chce divákovi říct. Soundtrack je nevýrazný, ale neurážející a jeho lehké tóny podtrhují vážnost a smysl celého filmu.

    The Words je malým, nízkorozpočtovým filmem, jež nese klišoidní, ale pravdivé a jedno z nejtěžších životních poselství. Abych to shrnul : Nároční diváci odejdou odejdou s pocitem, že nevyhodili svoje peníze za dalších 90 minut patosu. Mainstreamoví také zklamaní nebudou. Citově založení si popláčou (mrk, mrk Katy).

    Hodnocení : 65%

  • Recenze 13.09.2012 2,960 Comments

    Usedl jsem do kina. Nasadil si své velice oblíbené 3D brýle (těžký, opravdu těžký sarkasmus) a pohodlně se usadil do měkkého křesla. Anderson servíruje čtvrté pokračkování úspěšné ságy. Že ho to ještě baví…ba ne, beru zpět. Že na to ty lidi ještě baví koukat.

    Hned na začátku se musím přiznat, že jsem hru nikdy v životě nehrál a ani ji něják detailně neznám. Předchozí díly jsou pro mě průměrnými bláboly, u kterých razím pravidlo “jednou a dost” a i přes velkou kritiku, jež se na mě bude valit (především od zapřísáhlých pařmenů) považuji třetí díl na ‘poušti’ za ten nejvydařenější.

    Na “odvetu” jsem šel s tím, že se prostě na dvě hodinky odprostím od všech zbytečností, vypnu mozek a vychutnám si bezduchou střílečku. A dostal jsem to, co jsem očekával.

    Anderson hned na začátku sice začne působivým prologem ve stylu ’slow-motion’ a navíc “originálně” pozpátku, ale zbytku filmu tempo nevydrží a za úvodní sekvencí pomalu lape po dechu.

    Choreografie bitek tělo na tělo je zajímavá a v tomto ohledu diváka určitě nezklamou. Bohužel hlavní chybou je scénář. Ano, chápu, že se jedná o adaptaci pouhé hry, ale jednoznačně by z děje šlo vytřískat více, než-li “zabij určitý počet mutantů a další dveře se otevřou”.

    Herci své repliky odříkávají bez zájmu takovým způsobem, že netušíte zda jsou naštvaní nebo mají zácpu. Jovovich je stále ve formě a za skolení od Michelle Rodriguez (btw. ve filmu umře snad 12x) by se nemusel stydět ani samotný Stallone, bohužel na druhou stranu nikdy nebyla méně sexy. Z mužských protagonistů utkví v paměti sympatický Barry, jež mě potěšil odkazem na trojku (doutník).

    Anderson režii zvládá, charaktery jsou celkem dobře vykresleny, ale logické chyby pořád bijí do očí. Všichni známe, jak se v akčních snímcích z normálních aut stanou rázem tanky prorážející veškeré sloupy a lavičky a tím pádem jsme ochotni lecos tolerovat, ale co je moc je příliš. Navíc znova žasnu nad myslí člověka, který přilepí svou zbraň nepříteli těsně na záda namísto toho, aby na něj mířil z bezpečné vzdálenosti.

    Lekačky fungují a i když jste připraveni, tak sebou trhnete. Prachy jsou na filmu znát a efekty dojem jen podtrhávají (CGI rules). Nevěřil bych, že to řeknu, ale 3D je až moc využité. Je přehledné a jasné, alepořád na Vás něco lítá (viz. předchozí díl nebo třetí Zahulíme, uvidíme).

    P.S.: Byl jsem v kině s kamarádkou, jež na hrách vyrůstalaa odešla stejně zklamaná jako já. Já to na rozdíl od ní, ale čekal.

    Hodnocení : 35%

  • Recenze 17.08.2012 2,812 Comments

    Od scénáře z pera režiséra Avengers, Buffy nebo třeba brilantního seriálu Firefly se dá čekat ledacos. Rozhodně si ale můžete být jistí, že Joss Vás nezklame.

    Snímek startuje klasickým béčkovým prologem moderních hororů. Parta (samozřejmě pohledných) vysokoškoláků odjíždí na víkend mimo dosah mobilního signálu či jakékoli známky civilizace. Na osamělou chatu do středu lesa, po které jako by se slehla zem. Pochopitelně se tu ukáže i odporný vlastník jediné benzínky široko daleko, jenž přijde s varováním ohledně místa jejich pobytu.

    Po povinných drincích a pod rouškou tmy se znenadání otevřou dveře do sklepa, jež je přecpaný starými věcmi rodiny, která tu žila v roce 1902. Nalezení deníku nejmladší dívky z oné famílie je ale pouze začátek hrůzy, jež je čeká.  Ze země totiž po vyslovení latinského textu vylézají nemrtví a touží po mladém masu.

    Cabin in the woods je film na který nejde napsat recenze bez toho abych trochu nespoileroval, ale většina věcí, které tu zmíním spadají do dějové linky prvních 15-ti minut a navíc se vyskytují v trailerech, takže se nemáte čeho bát. Pro všechny případy ty části recenze označím „spoiler“ značkou.

    Z počátku se zdá, že se jedná o klasický horor ze současné tvorby pro mladé publikum, které nenasytně hltá krev a čeká ve filmu, alespoň jednu prasečinku (taky se dočkáte). Nenechte se zmást, pod povrchem „Chaty“ se toho skrývá daleko, daleko víc. (menší spoiler) Hned na úvodu filmu se Vám představí dva starší gentlemani, kteří totiž mají na starosti pětici školáků pořádně zatopit pod kotlem. Z pohodlí podzemního úkrytu monitorují každý jejich  pohyb a ‚pomáhají‘ jim..no, vlastně ke všemu. (konec spoileru)

    The Cabin in the Woods je satira sama na sebe. Joss nabízí horor s nadhledem, vtipem mezi řádky, někdy i ovace na známé klasiky někdy zase mini-parodie na omleté lekačky (opravdoví hororoví fanoušci si budou chrochtat blahem). Místy je ze snímku silně cítit pocta Raimiho Smrtelnému zlu a povětšinou si film vystačí s postupným gradováním napětí. Diváka tak trochu nechává v nevědomosti, což zvyšuje atraktivitu celého příběhu a konec (asi 20-ti minutové rozuzlení) má poté větší ráz.

    Herci nejsou vůbec špatní (bez pochyby nejvíce pobaví kravaťáci u počítačů), jen je škoda, že bez svého kladiva nemá Chris Hemsworth zase takovou star-power, aby nalákal diváky do kina a tím pádem dopomohl našim distribučním společnostem všimnout si dalšího kvalitního snímku, jež by se v našim kinech mohl taky zastavit.

    The Cabin in the Woods je zábavná pochutina, u které se sice nebudete bát (lekačky celkem provařené, hororová atmosféra prakticky nulová), ale určitě se zasmějete a neodejdete zklamaní. Zase se na Avengers 2 těším o trochu víc.

    Nakonec tedy snad dodám jen jediné : „Let’s get this party started!“

    Hodnocení : 70%

    P.S.: Člověk tak trochu musí milovat film ve kterém je jednorožec.

  • Recenze 30.07.2012 7,246 Comments

    Ano, má očekávání byla směšně vysoká. Ano, čekal jsem další lomník nejen mezi komiksově laděnými filmy. A ano, TDKR je stále špičkou ve své kategorii, ale pro mě je jen bolestnou ukázkou toho, že ani Nolan není dokonalý.

    Restartu a samotné historii Batmana jsem se věnoval již před delší dobou v celkem úspěšném článku TADY. Proto nebudu zabíhat do detailů a vysvětlovat odkud vlastně Batman přichází, co ho vede k jeho obětování se pro Gotham či proč se vůbec o restartu tohoto maskovaného ochránce začalo uvažovat.
    TDKR se odehrává 8 let po druhém díle trilogie a popisuje usedlý život miliardáře Bruce Wayne / Batmana, který po smrti své milované Rachel zůstává zavřený a krom svého věrného přítele a pomocníka Alfeda osamělý, ve své pevnosti. Ulice města Gotham jsou, díky lživé smrti Harveyho Denta, vyčišteny od kriminálníků a Jim Gordon je zaslouženě válečným hrdinou. Do města, ale zavítá surový Bane a nezávisle na něm i vychytralá (a sexy) Catwoman a obyvatele Gotham City se zase jednou ocitají ve velkém nebezpečí. Bruce Wayne musí opomenout svůj žal a znovu oprášit starý kostým Batmana, který jediný dává nevinným obyvatelům naději.


    The Dark Knight byl a je pro mě absolutním vrcholem všech komiksových i ne-komiksových snímků a na TDKR jsem vytrvale a netrpělivě vyčkával dlouhé čtyři roky. Vím, že v tom nejsem sám, ale Temný rytíř je pro mě osobně naprostým srdcovým pokladem, jehož každý detail, každou větu, každý dialog, každou scénu znám nazpaměť (doslova, nazpaměť, slovo do slova) a ani po několika desítkách (stovkách?) zhlédnutí mě tento film nepřestává ohromovat. Nolan je pro mě režisérem nezměrného talentu a každý jeho snímek mě do prozatím ohromil a fascinoval jak svým příběhem , tak zpracováním. Na The Dark Knight Rises jsem se ale těšil zatím ze všech nejvíc, paradoxně je to jediný Nolanův film, který na ČSFD hodnotím menší známkou než-li pěti hvězdičkami (prozatím třemi i když sám vím, že je to unáhlené a že nejspíše tu čtvrtou přihodím).

    Teď již k samotnému snímku. Preciznost a perfekcionismus, či odpor k počítačovým trikům Nolanova charakteru jsou tu vidět v každé scéně a můžu s klidem říci, že Christopher se konečně naučil točit i akční scény, které mu v předchozích letech opravdu moc nešli. Prachy jsou tu poznat a dnešní „výbuchy a efekty zhýčkaný“ divák se nebude nudit i přes to, že Nolanův Batman byl vždy spíše o dialozích a hlubší myšlence obětování se.

    Scénář nejvíce čerpá z komiksu „Knightfall“, kde (spoiler) Bane odkáže Batmana na kolečkové křeslo zlomením páteře drsným shozením jeho zad na koleno. Tato scéna je ve filmu ztvárněna opravdu realisticky a surově, ale bez jakékoli atmosféry či napětí. Celému prvnímu boji chybí jedna jediná věc a tou je hudba. Jsem si jistý, že Zimmer by dokázal stvořit famózní plejádu, jež by divákovi vyrazila dech. Nevím, co Nolana vedlo k tomu, že zrovna do takto emociálně drsné scény se rozhodl pro absenci hudby, ale tady šlápl vedle. (konec spoileru)


    Ať už Hardyho Bane nebo dříve zpochybňovaná Hathaway alias Catwoman jsou perfektními záporáky, bohužel se jim ani na plátně 164 minut nevyskytne větší možnost zazářit a jde tedy pouze o několik minutových výstupů, v něchž se asi komiksu neznalý divák nedokáže tolik orientovat. Nebude se ve filmu ztrácet, pouze na úkor snahy vysvětlit Baneův původ padá historie/úmysly/záměr Catwoman.

    Přes všechny pozitiva, TDKR má jeden základní problém. Nolan se snaží žonglovat až s moc postavami najednou (když to tak počítám je tu cca 9 charakterů, které si zaslouží řádnou dávku pozornosti) a tolik osob se nedá v jednom filmu ukočírovat. Snaží se diváka neustále šokovat a oněch „zvratů“ je tam až přespříliš. Snímek nedostává svým slibům, které dávala masivní virální kampaň, TDKR by jsme s humorem mohli pojmenovat „lepším Prometheem“. Nolan se snaží, aby každá postava dostala ve filmu alespoň malinký prostor nebo prohodila nějákou cool hlášku a přestává se věnovat osobě, jež si pozornost zaslouží nejvíce, Batmanovi.


    Zimmer vytvořil další velkolepý soundtrack, který při akčních scénách pořádně rozbuší srdce. Škoda, že někdy není hudba do patřičných scén umístěna správně a díky její absenci nemá (již zmíněná) bojová scéna Banea s Batmanem naprosto žádnou atmosféru. Temného rytíře ale ani zdaleka nepřekonal. Hudba hrající při každém Baneově nástupu se vůbec nepřibližuje kvalitám, na tělo napsaným pronikavým tónům , jež zněli při Jokerově běsnění.
    (možný spoiler) Nolan „zholywoodněl“ a z hlouby svého srdce opravdu a upřímně doufám, že onen konec, jež mi způsobil jeden z největších facepalmů nejen tohoto roku je zodpovědné především studio a ne můj idol. (konec spoileru)


    TDKR je filmem, který se rozhodně vyplatí vidět a to ne jenom jednou, ale pro mě je zatím největším zklamáním. Jdu si zpravit chuť Temným rytířem. Ještě dnesí mám v plánu další projekci a opravdu upřímně doufám v to, že svoji recenzi pozitivně poupravím. Teď se bohužel jen snažím zadržet pláč, když pomyslím nad potenciálem a možnou silou tohoto příběhu.

    Hodnocení : 65%

    P.S.: Neměl jsem příležitost recenzi uveřejnit hned po předpremiéře, a proto se omlouvám za zpoždění.

  • Recenze 17.07.2012 1,991 Comments

    Takhle to má vypadat. Thomas Jane s pár přáteli na ploše deseti minut vybudoval kvalitnější podívanou než Marvel ve všech třech ‘Punisherech’ najednou.